Stránky

V Berlíně jako doma: Naše zkušenost s HomeExchange.

Několikadenní výlety do evropských měst jsou pro mě a Domi tradicí už od jejích 11 let. Naše první společná cesta vedla do Londýna v roce 2020, těsně před pandemií, kdy jsme navštívily studio Harryho Pottera. Od té doby jsme objevovaly Paříž, Barcelonu i Amsterdam. Letos jsme poprvé vyměnily hotel za autentické bydlení přes HomeExchange a vyrazily do Berlína. V pulsujícím Kreuzbergu jsme na pár dní žily v bytě ekologické aktivistky Sofie, plném vintage pokladů a DIY nápadů. 

Do Berlína jsme jely vlakem EC 176 s vozy WRmz815, které jsou vybavené jídelními vozy s typickými červenými sedadly, známými pod názvem „knedlíkový expres“. Tyto vozy však budou do Berlína jezdit už jen do poloviny letošního roku, protože je nahradí moderní soupravy ComfortJet. Jak píše můj oblíbený The Economist, tady se nic neohřívá v mikrovlnce – vše se poctivě připravuje na sporáku. My jsme si daly výbornou anglickou snídani, a na zpáteční cestě pak kulajdu. Vše jsme stihly během happy hours, kdy bylo menu za půlku.

Jaké to je bydlet jako místní a co nám tahle zkušenost dala?

Začnu tím, jak jsem se dostala k samotné aplikaci. Domi má u nás na Vinohradech kamarádku a její maminka mi jednou vyprávěla, že svůj byt půjčuje cizincům a sama pak bydlí u nich. Loni v létě takhle vzala obě holky na Mallorcu. Bydlely přímo u moře v bytě tatínka dvou holčiček – a on si s nimi mezitím užíval letní Prahu.

Nejde jen o přímou výměnu, systém funguje i na body. Když svůj byt půjčíte (pokud máte kam jít :)), získáte body, které pak můžete „utratit“ za bydlení kdekoli na světě. Protože půlku týdne trávím v rodinném domě za Prahou, můžu byt pravidelně půjčovat – a tak u nás bydlel třeba Kanaďan s vlastní továrnou na čokoládu, francouzský pár fotografů nebo sympatický cestovatel ze San Francisca.

My jsme díky tomu strávili léto na krásné farmě ve Švédsku a teď se nám povedlo domluvit únorový Berlín. Není to ale tak jednoduché – úspěšné výměně předchází minimálně 15 žádostí. Odpoví jich tak pět a nakonec vyjde jedna. :)

A teď k samotnému bytu. Vzhledem k mé profesní minulosti redaktorky časopisu o bydlení je asi jasné, že mě zajímá, jak jsou byty zařízené a jak v nich lidé žijí. Sofia je typickou zastánkyní bio životního stylu se spíží plnou sušených bylinek a retro kredencí, ve které jsou všechny talíře jiné, ale každý je krásný. Dřevěné pohledy a zdobené stropy prozrazují historickou budovu, čemuž odpovídá i uspořádání - malinkou kuchyň vynahrazuje velkorysý obývák, kam se vejde velký stůl s masivní deskou a lednička Smeg. Na ledničku v obýváku jsme si musely trochu zvyknout, ale uznávám, že tyrkysová design ikona se tady celkem vyjímá a opravdu není, kam ji dát. 

 


Náš denní program byl pokaždé hodně podobný a vypadal nějak takhle:

8:00 - Vstávám, udělám si čaj (někdy si předtím zacvičím) a skrz Google maps plánuju, kam dneska vyrazíme. 

9:00 - Domi se vykope ze svého pokoje (v bytě jsou celkem čtyři) a ještě v pyžamu se ke mně připojí a snídáme. V místní síti obchodů Bio Company děláme pravidelný nákup sestávající z jogurtů, banánů, rajčat, pravé buvolí mozzarelly a kváskového chleba (skoro tak dobrý jako ten můj). První večer jsme přidaly také penne, slaninu, parmezán a rajčatovou omáčku, ze kterých jsme udělaly dvě večeře. 

10:00 - Jdeme na autobusovou zastávku (velmi kvituji, že byla pár minut od domu), a přibližujeme se na místa, která ten den chceme navštívit. Většinou k tomu potřebujeme ještě S-Bahn nebo U-Bahn, ale třeba židovské muzeum je pouze o pět autobusových zastávek dál. 

18:30 - Unavené, ale plné zážitků se vracíme domů, a buď si ještě něco dáme k večeři, nebo se jen podíváme na další díl Děcka (náš aktuální hit). Následně se každá pověnuje svým záležitostem (= voláme svým miláčkům, a pak je jedna na Tik Toku a druhá skládá puzzle:)) a odebereme se spinkat. 

Co všechno jsme v Berlíně viděly a zažily:

Berlínská televizní věž (Berliner Fernsehturm) je ikonická stavba, která nás uchvátila stejně jako Eiffelovka. Je to jednoduše dominanta města a první památka, kterou jsme po příjezdu viděly. Z nádraží jsme se U-Bahnem (U5) přesunuly na Alexanderplatz, kde věž stojí, ale nejdřív jsme se rozhodly ubytovat a odložit zavazadla. Na věž jsme se tak vypravily až druhý den.

Výhled byl úžasný – Berlín jsme měly jako na dlani včetně detailů. Viděly jsme například Světové hodiny (Urania-Weltzeituhr) z roku 1969, které zobrazují aktuální čas ve více než 140 světových městech. Každá významná památka je označena na informačních tabulích s fotkami, takže snadno zjistíte, na co se díváte. Pohyb na vyhlídkové plošině probíhá plynule – lidé se ve frontě posouvají proti směru hodinových ručiček, tedy od jihu na západ, což umožňuje postupné objevování panoramatického města. Zábavné bylo sledovat, jak jsou některé fotky zastaralé – například u rozestavěného kostela jsme už ve skutečnosti viděly dokončenou kopuli.


 

Kolik to stojí: Když jsem řekla, že chci lístek pro sebe a patnáctiletou dceru, pán za pokladnou se na nás podíval a povídá: Takže dneska je jí 14:) Výsledná cena tedy byla:

  • Dospělý: 23,50 €
  • Dítě (do 14 let): 13,50 €

Detaily stavby

  • Výška: 368 metrů (vyhlídka ve 203 m) – nejvyšší stavba Německa.
  • Původně měla stát jinde, ale kvůli geologickým podmínkám byla nakonec postavena na Alexanderplatz.
  • Projekt byl inspirován sovětským inženýrstvím a měl propagovat socialistický režim.
  • Koule je pokryta stříbřitými panely, které při slunečním světle někdy vytvářejí obraz kříže – tento jev se nazývá „Pomsta papeže“ a stal se ironickým symbolem v době komunismu.
 



Strašně jsme se těšily, že si dáme kafe v restauraci Sphere, která se nachází ve výšce 207 metrů a otáčí se kolem své osy díky rotačnímu prstenci poháněnému elektromotorem. Celá otočka trvá 30–60 minut, což umožňuje hostům nerušený 360° panoramatický výhled na Berlín. Bohužel je aktuálně „under construction“ a otevře se nejdřív na jaře. Škoda, no.

Nejkrásnější berlínskou čtvrtí je Mitte - historické a geografické centrum Berlína. Právě tady najdete ikonický Museumsinsel (Muzejní ostrov), Braniborskou bránu (ve skutečnosti je ještě krásnější než na fotkách) a Checkpoint Charlie -  jeden z nejznámějších a nejdůležitějších hraničních přechodů během studené války, který odděloval východní a západní Berlín. 

Každý sektor Berlína byl pod kontrolou jedné z vítězných mocností z druhé světové války (Sovětský svaz, USA, Velká Británie a Francie), ale právě tady, v americkém sektoru C, se soustředilo nejvíce napětí. (Charlie označuje písmeno C ve fonetické abecedě NATO. Tento přechod se stal symbolem rozděleného města, což vyneslo Checkpoint Charlie na vrchol slávy, na což vás upozorní nespočet stánků a prodejců suvenýrů.

Praktické informace k Museumsinsel:

  • Pergamonmuseum je od 23. října 2023 zavřené kvůli rozsáhlé rekonstrukci. Severní křídlo (včetně Pergamonského oltáře) by mělo být znovu otevřeno na jaře 2027.
  • V dočasné výstavní budově se ale stále můžete podívat na mistrovská díla z antické metropole spolu s 360° panoramatem od Yadegara Asisiho. Panorama vás přenese do roku 129 n. l., kdy zobrazuje starověké město Pergamon na západním pobřeží Malé Asie, tak, jak vypadalo za vlády císaře Hadriána (117–138 n. l.).
  • Neues Museum vystavuje nádhernou hlavu staroegyptské královny Nefertiti, která je za sklem, podobně jako Mona Lisa v pařížském Louvru. Můžete si ji vyfotit, ale jen z určité vzdálenosti, takže z toho bohužel moc nemáte. Cena na ISICa - cca 7 eur.
  • Uvažovaly jsme o pořízení Museum Pass Berlin, což je třídenní lístek, který vám zaručí návštěvu 30 muzeí. V praxi jsme ale prošly kompletně Nové muzeum (právě kvůli Nefertiti) a na další už nezbyla síla. Pokud ale plánujete navštívit aspoň tři muzea a máte na to dost času, pass se vám určitě vyplatí.
  • Atmosféra ostrova, který je mezi památkami UNESCO, je nádherná a most přes řeku Spree nabízí krásné romantické pohledy.



 

Nás v Mitte zajímaly ještě dvě další věci, vlastně teda tři:)

The Anne Frank Zentrum s extrémně povedenou výstavu „All about Anne“. 

  • Tahle instituce v undergroundově vyhlížejícím průchodu je partnerskou organizací Anne Frank House v Amsterdamu a obdivuhodný příběh podává naprosto skvělou formou. 
 
  • Vzhledem k židovským kořenům v naší rodině známe příběh Anny Frankové nazpaměť, i tak jsme se ale s Domi dozvěděly spoustu nových informací (třeba že celým jménem byla Annelies Marie, nebo že do Amsterodamu přišla z Německa v pěti letech a tak uměla plynně holandsky).  
 
  • Procházíte tady historií od Annina narození až do konce války, skrz komiksové ztvárnění se vcítíte do její kůže (včetně toho, kdy jako židovka čelila diskriminaci a byla omezována ve spoustě každodenních činností, což ji velmi trápilo a frustrovalo).
 A díky rozhovorům s jejím otcem, spolužačkou, sousedkou a dalšími blízkými, kteří mluví o tom, jaká byla, se neubráníte slzám.
💬 V jednom z posledních videí se její tatínek Otto Frank svěřuje, že až z deníku zjistil, jak hluboké měla myšlenky a jak dobře na svůj věk zvládala sebereflexi.
 „Anne mluvila o hodně věcech, řadu věcí kritizovala, ale skoro vůbec nemluvila o tom, co ve skutečnosti prožívá. Myslím, že spousta rodičů netuší, jaké jejich děti opravdu jsou.“

 
  • Rve mi srdce, že Anna i její sestra Margot zemřely v únoru 1945 na tyfus, jen pár týdnů před koncem války, v době, kdy už bylo jasné, že Hitler je poražen.
 Obě byly vězněny v Bergen-Belsenu, kam byly deportovány z Osvětimi na podzim 1944.
 Jejich otec, Otto Frank, zůstal v Osvětimi, kde se dočkal osvobození Rudou armádou 27. ledna 1945. 
 
  • Po válce marně doufal, že své dcery najde.
 V té době už byla Hitlerova moc v troskách.
 Po drtivé porážce u Stalingradu v únoru 1943 začala Rudá armáda postupovat na západ a v roce 1944 osvobodila velkou část východní Evropy.
 Spojenci už v únoru 1945 útočili na Německo ze všech stran – Sověti z východu, Američané a Britové ze západu.
 Přesto v koncentračních táborech stále umírali lidé na hlad, nemoci a nelidské podmínky.
 Když Anna a Margot zemřely, Hitler měl před sebou už jen dva měsíce života.

 

Schloss Charlottenburg - nejkrásnější palác v Berlíně

Tahle návštěva je určitě krásnější v létě, i tak jsme si to ale užily. Palác byl postavený na konci 17. století jako letní sídlo pro pruskou královnu Sophii Charlotte, od které čtvrť a palác získaly svůj název. Dnes je to skvostná historická budova, která kombinuje barokní a rokokový styl. Uvnitř se nachází krásně vyzdobené komnaty, galerie s uměleckými sbírkami a nádherné zahrady, které jsou ideálním místem na procházky. 

Základní vstupné stojí v plné verzi 12 eur, na ISICa pak 8 eur. 

 

Carhartt WIP Store Berlin Mitte

Pochopila jsem, že návštěva samostatného obchodu Carhartt (v Čechách není) je povinnost pro každého teenagera. Měli zrovna obří slevy, tak jsem Domi pořídila džíny a dvě mikiny za cenu jedné. Hned vedle je Apple Store, která stejně jako v Paříži vypadá jako jedna velká kreativní galerie. Tady už jsme nic nekoupily:)

 


 

Samozřejmě jsme neminuly ani East Side Gallery a poslední den, cestou na nádraží, také Braniborskou bránu. Obrovský dojem na nás udělalo Židovské muzeum, ale tomu budu věnovat samostný příspěvek. Tak zatím Tschüss:) 

 



Library, Framework, SDK. Vs or &?

The planet's population today is nearing eight billions. Almost three-fifths are active internet users. If they want to find something, 90 percent go for Google. The more answers they get the more billions dollars come to the company's pocket (it was 135 last year). 

To show that not only profit but also public good are the issue, Google is investing in an online education of its users. That's why Sideways Dictionary was created in 2017. The guide is using analogies instead of definitions to explain IT terms.

Bots are like ghosts in Pac-Man, API is similar to wooden toy with shapes and bug is the same thing as fly in a drink. The very first phrases came from the pen of journalist Nick Asbury, next ones can be add by anyone else. The platform is open to public. Metaphors for Library, Framework and Software Development Kit are still missing. It's time to fix it.

 

Foto: Sylvia Yang/Unsplash

LIBRARY


Is like baking bread in own kitchen. You can have a yeast from your roommate, buy a flour in the shop and find the form in kitchen supplies. 


FRAMEWORK


Is like bread baking workshop. You have to follow precise recipe, use specific kind of flour and work with available tools. One loaf will be same as the other. 


SDK 


Is like a kitchen where the bread is baking in. There are ingredients, oven and tools to work with. Even a cookbook to read. How to use all of this is up to you. One can be creative or follow exact instructions. 


CONCLUSION


You take things from library (function, methods, classes/ingredients) which you need for work (to create own application/bake a bread) Framework asks you for things (concrete piece of code/specific kind of flour) needed for exact rules to be followed. In SDK there is all of this mixed (libraries, frameworks and other tools/ingredients, oven, recipes) and it's up to you what you create with them. 

Čtyři ANO a čtyři NE pro rok 2024

V posledních letech jsem se soustředila na životně důležité věci a cestou za splněním velkých cílů jsem nabrala řadu zlozvyků. Po těch sáhnu vždycky, když nezbývá čas na poctivou rutinu. A ta mi teď žalostně chybí. Svoje splněné sny tady na blogu postupně rozeberu - změnu profese, pořízení vlastního bytu, úspěšnou výchovu ve střídavé péči i šťastné (druhé) manželství. Po letech obrovského nasazení je čas zvolnit a soustředit se na věci, které mě naplňují spokojeností. Jenže zvyk je železná košile a tak mám ve chvilkách slabosti (únava, lenost) tendenci sáhnout po negativní rutině, která vede tak akorát k frustraci. Proto jsem si sestavila malý návod, jak na to. A myslím, že je použitelný pro všechny, stačí si do něj dosadit „svá ANO a svá NE“. 

Každé ANO má jinou váhu, foto: James Cousins / Unsplash

 

Je rok 2024 a tak jsem si symbolicky vybrala čtyři věci do každé kategorie:

ANO - Pohyb. Psaní. Péče. Vzdělávání.

Fyzická aktivita je zázrak. Jen se musí dělat pravidelně. Mám štěstí, že se v naší firmě organizuje pravidelné fitness cvičení na protažení a posílení celého těla. Každou středu. Pak chodíme na běžky, na stěnu a teď i na brusle. S nástupem jara plánuju obnovit běh k místnímu rybníku, kde se snažíme s manželem otužovat. Hodně k tomu pomáhá studená sprcha každý večer. Celoročně.)

Psaní je profese, ale chybí mi to vlastní, tvůrčí a tak ho chci zase oživit. V hlavě mám samozřejmě spoustu nápadů:)

Pečovat se dá o všechno. A úplně vždycky se to vyplatí. Já se chci letos víc zaměřit na zahradu, protože to, co nám loni v létě a na podzim dala, je úžasné. Žijeme z toho i teď v zimě, když jdu do sklepa pro mrkev, řepu nebo brambory.

V oblasti nových znalostí mě zajímá kombinace ekonomie a adiktologie, protože se navzájem prolínají. A v podstatě všechny ekonomické zákony se dají aplikovat i do života. Krátkodobé výkyvy se dějí, ale důležité je to, co se ustálí na dlouhodobé přirozené míře, viz Phillipsova křivka (William Phillips, 1958) vs Přirozená míra nezaměstnanosti (Milton Friedman, 1968). 

V krátkém období platí, že je buď vysoká inflace a nízká nezaměstnanost, nebo naopak, a na první pohled se zdá, že by stát mohl obojí ovlivňovat podle toho, co uměle vyžene nahoru nebo srazí dolů, ale v dlouhém období se míra nezaměstnanosti stejně ustálí na hladině, která je v konkrétním prostředí přirozená. 

A přesně tak je to i v životě - když si třeba řekneme, že nás konkrétní osoba nerozčílí, a že se udržíme v klidu, vyjde to jednou, dvakrát, možná i třikrát a pak zase vyletíme. Dokud se nevyřeší věc, která nás dráždí, jen vůlí klid nenastavíme. Stejně tak, když někdo v partnerství dělá něco kvůli někomu - pokud pro to není vnitřně rozhodnutý, nebo to v něm zkrátka není, vydrží to zase jen chvilku (třeba nekouřit, pečlivě uklízet), ale pak se zase všechno vrátí do starých kolejí.

Movement is good, foto: Drew Dizzy Graham / Unsplash

 

NE - Alkohol. Závist. Žárlivost. Minulost.

Celkem souzním s názory protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, který často varuje před nebezpečím alkoholu. Jeho dostupnost, ať už cenová, prodejní nebo společenská, toxickou látku proměnila v běžnou součást života. Obzvlášť u nás. V rámci EU patříme k největším konzumentům (spolu s Lotyšskem, Litvou nebo Bulharskem) a to se spotřebou kolem 10 litrů na osobu za rok. Denně u nás pije cca deset procent dospělých. Alkohol poškozuje nejen naše fyzické zdraví (cirhóza jater, srdeční onemocnění, některé druhy rakoviny), ale i psychiku - přibližně 26 tisíc lidí za rok skončí v souvislosti s pitím na psychiatrii. O mém vztahu k nutkavému chováním si můžete přečíst v Respektu.

Závist může někdy motivovat k lepším výkonům, ale většinou jde o zbytečnou trýzeň našeho nitra. Štěstí se střídá, a když nám někdy chybí, přijde jindy, nebo ho máme v oblasti, ve které ho bereme jako samozřejmost. 

A stejné je to se žárlivostí, někdy může upozornit na to, že je něco špatně, ale většinou je to jen lechtání našeho ega. A minulost? Ta je zbytečná úplně. Důležitá je přítomnost, skrz níž můžeme ovlivnit naši budoucnost. Tečka. 

Nejdřív světlo, potom tma. Alcohol is bad. Foto: Ash Edmonds / Unsplash

Když na mě tedy „přijde“ cokoli z negativní části, nahradím ji jakoukoli oblastí z té pozitivní. Takový je plán, tak uvidíme...

Přeju vám všem, ať si v novém roce co nejčastěji vybíráte pozitivní ANO místo negativního NE:)