Stránky

Go Santa, go home!

Na Vánoce se každý rok začínám těšit od 1. prosince. V časopisech si prohlížím recepty na nové cukroví, zlehka začnu sfoukávat prach na místech, kam během roku ani nedohlédnu, a jsem šťastná, že courání po obchodech nemá jen relaxační význam, ale konkrétní cíl.

Dárky miluju vybírat, balit a dávat. Nikdy jsem nebyla vedená k tomu, že je nosí "ježíšek". Na každém balíčku naopak bylo uvedené, kdo a komu jím chtěl udělat radost. Díky tomu jsem nikdy neprožila zklamání ze zjištění, že "ježíšek neexistuje". To samé plánuju u svých dětí, ale ne, že bych se zrovna setkala s pochopením u ostatních. S narozením dítěte holt člověk získává také novou rodinu i s novými zvyky.)

Když jde o ježíska, je snadné takový názor zargumentovat, ale co u Santa Clause? Ten má přece dárků plný pytel na saních tažených soby. Není to tak, že bych při pohledu na obrázek Santy rovnou dostávala husí kůži, ale řekněme, že je mi sympatické, když se najde skupina lidí, kteří hájí české tradice, a s nimi také ježíška. 

Na svůj blog si tak dávám "antisantovský" banner vytvořený lidmi kolem webu Anti-Santa.cz, kde na tohle téma můžete diskutovat i tvořit. Autoři z řad reklamních kreativců na webu upozorňují na důležitý fakt, že Ježíšek dárky nenosil, ale sám je dostával. Proto lidé v souladu s tímto zvykem na Vánoce dávají dárky těm, na kterých jim záleží. A takový zvyk se mi moc líbí!

"Antisantasmus" podporuje také obchodní dům Kotva, který při vánoční výzdobě od Santy i jeho sobů zcela upouští. Stačí, že jich je naproti celé Palladium.)

Dvouocasý lev ze státního znaku jako tvář "českého obchodního domu" je v AntiSanta kampani prostě geniální.)




Miranda Kerr pro MANGO

Modelky vypadají na fotkách nádherně. Je to jejich práce. Ještě líp, ale v případě povedené kampaně asi díky charisma vypadají herečky a zpěvačky. Úplně nejvíc to ale slavným kráskám bez ohledu na profesi sluší, když fotí pro MANGO. Nevím, jak to ta značka dělá, ale všechny už tak dost nádherné divy v jejích kampaních ještě zkrásní. Uvidíme, jestli tohohle zvyku dostojí i nová tvář Manga Miranda Kerr, která střídá Kate Moss. Firma zatím odhalila jednu fotku, která prozrazuje jen to, že nová foto série bude tak trochu retro.)
www.elleuk.com
A tady skvostná fotopřehlídka Mirandiných předchůdkyň. Nejvíc podle mě zkrásněla Scarlett, Penelope vypadá super sexy a Kate je ještě o něco dokonalejší než normálně. Naprostou jedničkou je ale pro mě Milla Jovovich, jejíž vzhled je prostě jedinečný.
Scarlett Johansson, Mango Spring 2011, www.www.styleite.com
Moc se mi líbí to mikádo.
I dokonalá Kate Moss je pro aktuální kampaň Manga ještě o něco dokonalejší, www.modelsblog.info
www.modelsblog.info
 
Penelope pro Mango před čtyřmi lety, www.marieclaire.com
Tohle se, prosím, nosilo v roce 2006. Byla jsem chudá studentka a 2000 za šaty byly tehdy moc. Škoda jich.) www.millaj.com
Ty rty, ty oči a ten svetr chci.)

A přání na konec: V kolekcích pro rok 2014 a 2015 chci vidět Kieru Knightley a Kristen Stewart!.)

Nové Bel Mondo má co nabídnout

Život každého člověka je omezen tím, jak daleko dohlédne za hranice každodenního stereotypu. I já sama jsem takhle "vězněná", ale občas se mi podaří hranice překročit a rozšířit obzory. Pomáhají mi v tom zajímavé knížky, filmy i výstavy. Tentokrát ale ve mně ten příjemný pocit, kdy člověk získá nadhled nad svými problémy, vyvolal časopis. To se mi moc často nestává. Časopisy vnímám jako inspiraci (hlavně spotřební.) a zábavu, ale málokdy se díky nim dostanu k nějakým hlubším myšlenkovým pochodům o životě a fungování světa. O víkendu mě k nim přimělo druhé číslo nového časopisu Bel Mondo.

www.belmondomag.cz
Začala jsem číst doma, pokračovala v tramvaji a po přestupu do autobusu jsem nevycházela z údivu, jak kvalitní tvorbu český časopis může nabídnout. Zjistila jsem, že nemůže:) Část obsahu Bel Monda totiž tvoří převzaté texty ze zahraničních titulů jako je třeba The New York Times nebo The Economist, který například nabídl filosofické úvahy spisovatelů. To pak aby se člověk nezamyslel, že:)

Abych ale nový počinu nesnižovala, i věci od domácích redaktorů stojí za to. Třeba článek o proměně "conversek", které se ze sportovní boty staly známkou punku.) a teď je namísto samotných hudebníků zbožňují jejich teenage fanynky.

Zatímco u textu o slavných teniskách jsem se smála, ten o "mámě" českých vězňů mě rozbrečel. Matka pěti dětí plně zaměstnaná péčí o ně trpěla fóbií ze zlých lidí. Překonala ji tím, že s nimi začala být v kontaktu. Vyměňovala si dopisy se zloději, vrahy a násilníky, kteří jí psali rovnou z vězení. Když z něj vyšli ven, pomáhala jim se začleněním do společnosti.

Kromě článků Obout se do revolty (autor Pavel Turek) a MÁMA českých desperátů (autor Petr Třešňák) se mi moc líbil rozhovor s autorkou Harryho Pottera J.K. Rowlingovou (převzato z Der Spiegel), která vypráví o tom, jak velký tlak prožívala, když měla uzavřenou smlouvu na milióny dolarů, a všichni od ní čekali ten nejlepší text. Kdybych já dostala smlouvu na napsání blogových příspěvků, které by měly oslovit milióny lidí, zaručeně by rapidně poklesla jejich kvalita:) Britská spisovatelka má můj obdiv, a přesto (nebo spíš právě proto) že jsem dokonalý prototyp Harryho antifanynky, si ráda přečtu její nový román o zkaženém maloměstě "Prázdné místo".

Ale čtyřstrana, díky které jsem za hranice každodenního stereotypu dohlédla nejdál, patřila odpovědím na otázku "Co nejhoršího by se mohlo stát?" Zamýšlel se nad ní právník, politička a čtyři spisovatelé, mezi nimiž mě nejvíc upoutal text od předsedkyně Kamerunské lidové strany Kah Wally, která vášnivě a přitom velmi racionálně hovoří o lidském i přírodním potenciálu Afriky. Nejhorší by podle ní bylo, kdyby ho svět nedokázal využít.

A teď to trochu zlehčíme. Následuje seznam článků, u kterých jsem příjemně relaxovala:

Diář alias kulturní tipy: Těším se hlavně na premiéru filmu Anna Karenina s Kierou Knightly v hlavní roli. Podle ruské předlohy je krásná Anna sice černovlasá s plnými temnými rty, ale Kiera má prostě nejhezčí obličej na světě, takže jí odlišnost odpouštím.)

(Ne)musíte mít: Já rozhodně MUSÍM ochutnat designérskou zmrzku od Haagen-Dazs Ice Moon. (Navrhli ji jeden Brit a jedna Indka, kteří pod názvem Doshi Levien tvoří designové duo.)

Umberto Eco: Knihy nejsou disketa: Vtipné, roztomilé a dle mě i pravdivé zamyšlení nad současnou propagandou názoru, že elektronické knihy pohřbí ty tištěné.

Místo, kde žiju, Tomáš Vorel: Po neúspěchu filmu Kamenný most se režisér uchýlil do hlubokých lesů, kterého inspirovali k natočení úspěšné Cesty z města.

Na co se ještě těším:

Lendl, Návrat krále: Po euforickém Davis Cupu mám na příběh tenisového hrdiny, který navíc trénuje sexy Murrayho.), velkou chuť.

W umělec trhu: Novinář Bryan Appleyard zjišťuje, proč se Andy Warhol stal tak slavným. To by mě taky zajímalo, a proto se nemůžu dočkat, až to zjistím.)

Dýňové dobroty Nigelly Lawson: Nemusím ani dýně, ani Nigellu, ale třeba se to po přečtení změní.

Více hesel, více problémů: Jestli mě jich článek pomůže zbavit, pošlu do redakce děkovný dopis.

S dětmi do světa: Jak vydělat dost peněz a nepropásnout kvůli tomu vyrůstání svých ratolestí? Vyrazte společně na cesty!

Co mě naopak zklamalo: Comics od Toy Box. Mít v intelektuálním časopise sekci comics je super cool.) Ten ve druhém čísle mi ale takový zrovna nepřipadal. Ale zalíbil se mi v něm jeden obrázek, takže to vlastně takové zklamání ani nebylo. Každopádně se těším, že ten v dalším čísle bude lepší.

http://www.facebook.com/BelMondoMag





Jak efektivně blogovat

I když se zdá, že blog má dnes skoro každý, stále se najde spoustu lidí, kteří nechápou, jak můžu tolik času věnovat něčemu, za co nedostávám žádné peníze. Já se naopak divím těm, kteří za své koníčky platí. Já u blogu, prosím, relaxuju zdarma.) A je to úžasná terapie.

Škoda, že jsem neblogovala za studentských let. Takovouhle pohodičku už si jentak nedopřeju.) www.imgfave.com
Na druhou stranu je ale pravda, že čas věnovaný blogování někdy chybí třeba v kuchyni, kde by se mohlo častěji vařit, také knížky by se mohly častěji číst a sem tam zaregistruju smutný pohled mé lásky, které bych se mohla po večerech více věnovat.) Děti netrpí, ty večer spí:)

Jak to vyřešit? Zefektivněním blogerské tvorby. Zde jsou tři základní rady, jak na to:

1) Všechno, co mě napadne a zaujme ať už je to v časopise, televizi, na ulici nebo v obchodě zapisuju do mobilu, abych si pak při nejbližší příležitosti mohla založit "inspirační" koncepty. Když mám konečně čas na blog, postupně je zpracovávám. A následná rada zní: Inspirace se musí ZAPISOVAT, ZAPISOVAT A ZAPISOVAT.), protože spoustu věcí člověk prostě zapomene.

2) Vlastní tvorba je nejcennější a každý to ví. Pokud ale toužíte být na blogu aktivní a vaše kreativní já si zrovna dává šlofíka, nebojte se SDÍLET (samozřejmě s poctivým zazdrojováním). Je to nejen časově úsporné, ale také užitečné: Umožní to šířit vzduchem dobré věci, které se tak dostanou k více lidem.

3) A na závěr rada ze všech nejefektivnější: BLOGUJTE V PRÁCI!.) Nikdo se nemůže plnně soustředit osm hodin v kuse, což potvrzuje spoustu vědeckých pokusů. Ideální jsou pravidelné pauzičky, během kterých se dá vymyslet spousta skvělých blogových příspěvků:) A doplňující info na závěr - nejkreativnější je člověk mezi devátou a jedenáctou dopoledne - ideální čas na blogotvorbu.)

Bohemian Apartmen

Příjemné retro, hodně barev a útulná atmosféra na několika set metrech čtverečních. Tak nějak bych si představovala ideální byt. A on existuje! Nachází se v jednom z nejstarších veřejných parků New Yorku - Battery Park. Historické místo, krásné zahrady, spoustu kulturních akcí a mnoho dalších bohatých rodin ke spřátelení. V loftu o rozloze přes 400 metrů čtverečních, který vznikl spojením tří bytů v horním patře jedné luxusní bytovky, žijí manželé (on úspěšný finančník) s pěti dětmi (všechny pod deset let). O podobu bytu se ve spolupráci s majiteli postarala architektonická a designová firma Incorporated (zdroj všech následujících fotek), která ho trefně prezentuje jako Bohemian Apartmen:
Nevím odkud je eklektická sedačka, ale trochu mi připomíná tu od české značky Polstrin
Monumentální modrá stěna s barevně přizpůsobeným klavírem je věnovaná těm, kteří v rodině převažují - dětem.
Vystavené obrázky dětí jsou tím nejdokonajším uměním, které se do hravého interiéru perfektně hodí. 
 Tady bydlí dvě holčičky. K oknu bych sice radši dala stůl než postele, ale i tak je to bechderoucí. Miluju tenhle odstín modré, která v kombinaci s bílou a obrovským oknem působí čerstvě a svěže. Moc krásný je i koberec.
Za patrovkou se skrývá skvělý prostor na hraní. Jen se začínám bát, že stůl tu snad uplně chybí:)
A tady spinká miminko. Prý má pro sebe samostatný pokoj, ale asi bude dost mini.  Vzhledem k tomu, jak vysoko je matrace, ale mímo asi stejně spí ještě u rodičů, nebo máma u něj. U postýlky bych tipla úložný prostor na té silnější straně - pak ovšem nechápu, proč je u zdi:)
A tady řádí kluci. V horních patrech spí, ty dolní jsou pro overnight kámoše.  Chvilku jsem přemítala, jak do postele leze ten na pravo, ale určitě má z boční strany taky žebřík:)
Tahle rodina děti prostě miluje nebo si přes ně aspoň splnila své dětské sny:) Domeček měl původně stát v zahradě korunách stromů, protože se zpočátku počítalo s rodinným domem v Californii namísto loftu v New Yorku. Plány se změnily, ale sen o bunkru pro děti zůstal, a jen se přizpůsobil podmínkám.
A tady, prosím, pracuje tatínek. Na dvou metrech čtverečních vydělává na to, aby jich děti měly k dispozici 400:)
Zajímavý detail v kuchyni. Látku od švédského architekta s rakouským původem Josefa Franka chrání dvě skleněné desky.
A na závěr ložnice - jediná místnost v bytě, která se mi nelíbí. Postel má být naproti dvěřím pro pocit bezpečí. Ty stará (prý thajská) vrata za lůžkem by mi moc klidu nepřinesly.




Holky, které mají ve všem štěstí

Ve svých pubertálníh letech jsem každé léto hodně času trávila v bazénu na Slavii. Nechat se okukovat a sama koukat po zdejších hezouncích byla tehdy ta největší zábava, které ovšem zdárně sekundovalo hodnocení zdejších krásek, konkrétně jejich plavek a plážecích účesů. Jedno letní odpoledne na sebe strhla pozornost dívka nahoře bez s dokonalou postavou a vůči okolí lhostejným výrazem, která v tureckém sedu chytala bronz. Vypadala asi nějak takhle:
www.victoriassecret.com
Když se topless kráska dostatečně nabažila slunečních paprsků, zvedla své božské tělo, a elegantně si odkráčela koupit zmrzlinu. Kamarádka, co zaregistrovala moje obdivné pohledy směrem k těm bezchybným křivkám k tomu tehdy poznamenala: "No, jo, to jsou ty holky, co mají ve všem štěstí - jsou hubený, opálený a mají hezký prsa". Jo, jo:) Tohle v těch časech bylo klíčem ke štěstí  -  snědá a na prsou pevná kůže, pod kterou je co nejmíň tuku. A já na to tak ráda vzpomínám:) Člověk měl totiž maximum zábavy a minimum zodpovědnosti, zcela opačný poměr, než mám dnes.)

Sexy krém na ruce. V kabelkovém balení.

Už ani nespočítám, kolik lesků a pomád na rty jsem si koupila jen kvůli krásnému obalu. Byla to moje pravidelná radost a stylový doplněk do kabelky. Před pár lety jsem na svoje rty ale začala kašlat a svou mazací vášeň jsem přesunula o něco níž - na ruce. Miluju krémy v krásném mini balení a ani nemusí být speciálně na ruce. Stačí, že jsou v "kabelkové velikosti". A zrovna dneska jsem si dopřála další kousek. Vlastně hned čtyři, protože šlo o dárkové multibalení, kterým jsem se, ehm, obdarovala já sama.)

Tyhle malé roztomilé kulaté dózičky navrhla speciálně pro Debenhams designérka Betty Jackson a já z nich prostě šílím. Z "body butter" uvnitř jsem sice udělala "hand butter", ale neřekla bych, že tím moje ruce trpí. A tělo taky ne, protože to rozmazlují zase jiné lahůdky. Na kosmetiku moc nejsem, řekla bych, že v koupelně co do produktů zabírám nejmenší část z celé rodiny, jen ty krémy jsou moje slabost, nebo spíš ty krásné obaly.)

Modrá voní po levanduli, zelená jako divoký kosatec, růžová má nádech granátového jablka a fialová šeříku. Levandule u mě zatím vede, ale těším se i na ostatní:) www.debenhams.com 
Až se dózičky vyprázdní, plánuje je nahradit krémem na ruce a nehty ve skvostném vintage balení, na kterém jsou siluety alá 50. léta. No, znáte to - ten nadýchaný nadčasový styl, který dnes vzbuzuje stejné šílenství jako před 60ti lety. A asi chci rovnou i tu kosmetickou taštičku. )
www.sanderson-uk.com

Krém na ruce i tělo a k tomu ještě sprchový gel, hmm.) Chci už Ježíška:) www.sanderson-uk.com


Ranní dávka něžných emocí

Má blogová spřízněná duše Caryfucka mě okouzlila odkazem na vtipně poetické animace It's no biggie o tom, jak si udělat legraci z toho, když nám něco nejde. Obrázky si zapisuju do paměti s nadějí, že si na ně vzpomenu ve chvílích největšího vzteku, kdy mám chuť všechno rozkopat (nejčastěji brejle nebo telefon, které při největším spěchu do školky a do práce za boha nemůžu najít).

Autorkou obrázků je Lisette Berndt, která tvoří pod pseudonymem Thoka Maer. Kromě humorných gifů jsou na jejím webu taky překrásná videa. Zvuk dokonale ladí s obrazem a vytváří kouzelnou atmosféru. Jedinečnou dávku něžných emocí získáte kliknutím na odkaz pod obrázkem:

http://www.thokamaer.com/filter/animation/too-long


Absolut Unique

Některé vánoční dárky se řeší samy. Příkladem je třeba speciální edice Absolut vodky, která se odhaluje v ten pravý předvánoční čas. Limitovaná kolekce zní dostatečně výběrově a taky tak vypadá, ať už je oblečená do rudých flitrů, vypadá jako disco koule nebo jsou její skleněné křivky obtažené černou ocvokovanou kůží. Letos je to ovšem super unikum. Žádná lahev nebude stejná! Jak se to povedlo? Jak jinak, než přes computer. Lidská hlava jen vymyslela vzory - 51, vybrala barvy - 35 a algoritmus, podle kterého automaticky ovládaný stroj dokáže zmixovat až 94 triliónů různých obalů. Takže, i když Absolutkou podarujete víc lidí, každý z nich dostane jedinečný dárek.)

Záplava unikátů. www.absolut.com/unique
Nápad je to chytlavý, ale podle mě bude výsledkem paradoxně tuctovost. V řadě za sebou vypadají lahve hezky, samy o sobě ale lehce splynou s milióny dalšími a to nejen od své domovské značky. Je skvělé, že je každá jiná, žádná ale zároveň není ničím zajímavá, protože jejich designu chybí koncept. Je to jenom jedna z náhodných kombinací, kterou provedl nekreativní stroj. Možná to vidím až moc pesimisticky, asi potřebuju vodku.)

Na závěr ty nejikoničtější láhve, které se mi absolutně vryly do srdce a jejich obsah kdysi se stejnou vervou do krve.) Zdrojem všech fotek je press sekce značky Absolut.

Objevila jsem ji na letišti (jinde nebyla dostupná) při jedné pracovní cestě do Německa. Dostala mě kávová příchuť a  kosmopolitní grafika.
Třpytivá kolekce odráží čistotu obalu i vnitřku.) Absolutní nádhera.
Na závěr to nejlepší z nejlepšího. Aboslut disco byla prostě nej. 

Úlovky z předvánočního trhu

V sobotu jsme vyrazili na předvánoční trh uměleckých řemesel do mezinárodní školy ISP na Praze 6. Nadchlo nás toho spoustu a spořádali jsme nemálo cukroví. V boji o naší pozornost nakonec zvítězily šaty s pejskem, porcelánové misky, odkládátka na sáčky od čaje a hlavně dvě rozkošné panenky alias zvonečky. Tu zelenou jsme plánovali dát babičce, ale Domi s nimi rozehrála tolik her, že jí začalo být líto, kdyby na ně ta modrá byla sama. Tak se asi vydáme ještě pro oranžovou:)



Vypněte komunisty

Web Hospodářských novin iHned.cz dnes stylově připomněl, jak by vypadaly zprávy v případě utlumení Sametové revoluce:

Revoluce byla potlačena a Československo zůstává Severní Koreou střední Evropy, píše server a přidává uklidňující větu, že alternativní historie země má jednu výhodu: Tlačítko "Vypněte komunisty", které vede do mnohem lepší reality.

Alternativní historie na iHned.cz

Retro design i české umění v novém showroomu GUBI

Krásná zděná stavba z roku 1900 známá jako Uhelný mlýn plná stylových retro kousků z období Bauhusu i zlatých "skandinávských". Tak vypadá nový showroom dánské značky GUBI v Libčicích nad Vltavou. Skandinávská firma, která vznikla v roce 1967, se zaměřuje na znovuobjevení designu z 30. až 70. let. Návrat do funkcionalistické minulosti u ní nastal v roce 1989, kdy získala licenci na výrobu kolekce Bestlite. Jejím autorem je Brit Robert Dudley Best, jehož tvorbu do velké míry inspirovalo hnutí Bauhaus. GUBI se ale soustředí i na moderní design, u kterého se snaží o stejnou nadčasovost jakou nabídl právě funkcionalismus.

O nový showroom se postaral Ateliér Hoffman, jehož FB stránky jsou zdrojem následujících fotek.
Gubi chair v Uhelném mlýně
Plechová židle se stolkem, designér Mathieu Matégot, výrobce GUBI, místo Uhelný Mlýn
Křesílka a stolek z 50. let značky La Pedrera, které v GUBI redesignovali, skvěle doplňuje obraz Čtenář z roku 2007 od českého umělce René Hábla.
Zrcadla zavěšená na kožené pásky Adnet se do industriálního prostředí mlýna perfektní hodí. 
Stejně tak i Grashoppa lampy.
Lampy z pro GUBI zásadní kolekce Best lite. Foto: Showroom Gubi

Prokoukne to?

Když jsme sháněli byt, denně jsem prošla stovkou inzerátů na realitních webech. Při usínání se mi před očima míhaly všechny ty koupelny, kuchyně, ložnice, obýváky a dětské pokoje, které jsem pořád dokola posuzovala. Udivovalo mě, jak jsou byty nejen hrozně zařízené, ale hlavně neuklizené, zakrámované a špatně nafocené.

Jak to chtějí prodat, říkala jsem si. Špatně. Nevyužili totiž služby home staging. Tahle metoda zrozená v 70. letech let v USA dokáže nevábný kutloch proměnit v útulný apartmánek, nevkusnou vilu v elegatní palác a špatně zařízenou garsonku v moderní byteček. Vše je ale jen na oko. Potom co nalákaný zákazník podepíše kupní smlouvu, se všechny "rekvizity" odvezou zpět.

Na metodu home staging jsem narazila náhodou, když jsem si zjišťovala něco víc o formátu docu-soap - dokumentu, který se stříhá jako film. Česká televize takhle natočila Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka o školní třídě romských dětí. Příští rok na podzim veřejnoprávní televize uvede docu-soap Domeček z karet o zdravých dětech, které se narodily mentálně postiženým matkám. Viděla jsem zatím jen trailer a tekly mi slzy. Je to úplně jiný svět a na pořad se moc těším, i když to zatím vnímám jako neveselé téma.

Ale abych se vrátila k home staging, jak si tak zjišťuju, jaké docu-soap se natočily v zahraničí, narazila jsem na kanadskou show The stagers do češtiny přeloženou jako Prokoukne to? Na imdb.com to má 4 body z deseti, stejně ale hrozně toužím po zhlédnutí:)

Vůbec jsem netušila, že něco takového v Čechách už funguje. Podle inzerátů to tak zatím nevypadá:) Nevím, jak se to tady ujme, protože to není zrovna zadarmo. Minimální cena za první konzultaci se pohybuje kolem 3000 korun, další hodina je pak zhruba třetinová. Ano, je to investice, ale česká mentalita, myslím, není příliš připravená na to, aby platila za pouhé zvýšení pravděpodobnosti možného prodeje. Je to příliš virtuální, ale třeba se pletu. Já sama nic prodávat nehodlám, když si ale představím, že by k tomu došlo, tak první co si řeknu je, že byt k nakousnutí si zvládnu upravit sama:) Nevím, jak ostatní.

Ovšem uznávám, že některé proměny stojí za to, vybírám ty nej:

 PŘED:
www.in-homestaging.cz
 PO:
www.in-homestaging.cz
 PŘED:
www.in-homestaging.cz
 PO:
www.in-homestaging.cz
A na závěr pár amerických příkladů, kde se to rozjíždí trochu ve větším - odvezou sedačku v rozkladu a přivezou elegantní sofa, dodají čerstvé květiny a naaranžují reprodukce uměleckých děl. A v pravý čas jde zase všechno z domu pryč.)

PŘED:
www.mallorcahomestaging.com
 PO:
www.mallorcahomestaging.com
 PŘED:
www.studiohome.com
PO:
www.studiohome.com
A homestagingem se dokonce zabývá i aktuální řada pořadu FTV Prima Nové hnízdo. Zatím jsem nic neviděla, ale pár dílů si přes prima play asi pustím.

Podzimní nákupy No. 2

Trošku jsem od minula pokročila. Hřeje mě nový šedý kabát se zelenými klopy a už jsem objednala Marzi. Pořád ale nemáme knihovnu, což už začíná být problém. Stojan na časopisy se prohýbá v základech a knížkama přeplněná krabice od banánů v rohu dětského pokoje drásá moje estetické nervy. Zase ale máme nové povlečení, hrneček a tip na skvělou pohovku. Bohužel je látková, což je s dítětem (a jeho nešikovnou maminkou) v bytě předem zavržená varianta.)
Podle přísných komiksových kritiků to není nic převratného, já se ale na vtipně popsané komunistické dětství moc těším. Obzvlášť,  když to jsou první tři roky mého života.) www.comicsdb.cz
Povlečení od Dormisette
Hrneček s dekorem od neznámého autora za 29 korun.
Dokonce byla i ve slevě. Aspoň jsem si na ní poseděla. 
A proč, že nemůžu sehnat knihovnu? Protože jsou buď nudné, nepraktické nebo cenově nedostupné. Koupit hotový produkt je pohodlnější, ale asi mi nezbyde, než kontaktovat truhláře, ať mi splní moje knihovnové přání. Vypadá asi nějak takhle:
www.ethnicraft.com