Chcete být šťastní? Naslouchejte svým dětem!

To je hlavní poselství, které jsem si odnesla z filmu Minulost uvedeném minulý týden na festivalu íránských filmů. Nic dalšího k němu psát nebudu kromě doporučení, že stojí za to ho vidět. V hlavní roli jsou sice vztahy dospělých, které jsou ale dětmi z velké části ovlivněné. A já to shrnuju tak, že kdyby dospělí věnovali aspoň deset procent pozornosti, co zaměřují na sebe, svým dětem, neměli by takový chaos v duši, který je tak stresuje. V jednom průzkumu jsem četla, že nejefektivnější cesta, jak se zbavit stresu z práce, je pohrát si s malými dětmi. Pro přepracované matky to prý mělo nejpozitivnější účinek. A já to mám taky tak.) I když se mi nechce a po práci mám tak maximálně chuť spát nebo zevlovat na internetu a ne se účastnit čajových dýchánků, co pořádají plyšáci, nebo dobrodružného výletu, kam vyrazila parta barbín, tak když překonám počáteční nechuť, a fakt se do Domčiných her spolu s ní ponořím, je mi pak krásně. Děti mají čistý pohled na svět, spoustu nápadů a hlavně jim to pálí mnohem víc než dospělým. Dospělí jen mají víc informací, a proto často nad dětskými pocity mávnou rukou s tím, že tomu přece ještě nerozumí. Oni ale rozumí a s ohledem na to je s nimi potřeba mluvit. Tak jak to uměl Ahmad ve filmu Minulost.

Jedna ze vzácných scén ve filmu Minulost, kdy jsou děti šťastné. Ahmed jim právě pomáhá sundat ze stromu helikoptéru.

Dívala jsem se na to dítě a říkala jsem si, co s ním udělali, že to dokáže takhle zahrát. Práce geniálního režiséra.

Ahmad se svou krásnou, ale hysterickou ex. Strašně se mi líbil její starý francouzský dům.

A taky tyhle její šaty. Zdrojem všech fotek je IMDb.com