Made in Poland

V Polsku jsem nikdy nebyla a informace o téhle zemi mám jen zprostředkované. V pubertě mi o ní říkala má sestra, která s jednou Polkou chodila v Anglii do školy. Jmenovala se Aňa, byla moc hezká a taky bohatá. Pamatuju si, jak jsme byly fascinované tím, že její dům připomíná malý zámek, a že si její maminka nechává každý den mýt vlasy v salónu.) V létě sestra jela Aňu do Polska navštívit a říkala, že tam člověk na každém kroku potká plno krásných blondýnek, po jejichž boku jsou samí oškliví kluci. V Anglii je to přesně naopak.) 

Typické polské holky.) Zdrojem fotky je Polish Models Blog.

Po epizodě se sestřinou kamarádkou mi Polsko několik let nepřišlo na mysl. Do podvědomí se mi znovu dostalo až v roce 2011, kdy mi Jana Vinšová z Czechdesignu řekla o výstavě Folklore is Alive! Díky ní jsem objevila polskou značku Goshico, pod kterou dvě sestry šijí vyšívané kabelky z plsti. Zaujala mě krása kabelek i sesterská spolupráce, kterou mám taky jednou v plánu.) Výstava se tehdy konala u příležitosti 20. výročí vzniku Visegrádské čtyřky. Mladí umělci z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky na ní představili jejich vnímání národního folkloru. Malgo Kotlonek z Goshica téma přehlídky naplnila výšivkou, jejíž inspirací byla vystřihovánka z dětství zdobená lidovým motivem z oblasti města Lowicz.

Kabelky Goshico tak, jak byly v roce 2011 představené na pražské výstavě Folklore is Alive! Zdrojem fotky je blog, který píše Monika Al-Anni.

O rok později se mi dostal do rukou komiks Marzi. Marzena Sowa, která se narodila o pět let dřív než já, a deset let před pádem komunismu, svému francouzskému přiteli vyprávěla o svém dětství v komunistickém Polsku. Tím přítelem byl kreslíř Sylvain Savoia, který dal knížce krásnou vizuální podobu. Můžu vám říct, že ani trochu nesouhlasím s recenzí na tomhle blogu, kde se komiksu vytýká nedostatečně zpracované politické téma a emoční sterilita. Souhlasím s ním v tom, že v knížce není tolik historie a politických souvislostí jako v Persepolis, ale dětský pohled na tehdejší situaci mě natolik dojímal, že bych ho rozhodně nenazvala sterilním. A jako vždycky, když nějaké umělecké dílo zachycuje dětské vnímání, jsem si z toho odnesla poučení pro své rodičovství. Třeba ve stripu, kdy si Marzi stěžuje, jak ji dospělí nikdy neposlouchají. "Zezačátku to jde, jsou tu, trochu se na mě dívají. Jenže pak najednou z ničeho nic mi do toho máma skočí a začne mluvit s tátou, jako by byli sami. O čemkoliv." 

Díky dětskému pohledu na věc, si můžu spoustu kapitol číst i s Domi. Baví ji hlavně ta část, kdy Marzi vypráví o školce.

V roce 2012 jsem se taky dala do řeči se svým kolegou, který má za ženu Polku. Pracovala tehdy jako šéfka sekce "visual merchandising" pro polskou značku Reserved. Neříkám, že to je obchod, kde najdete kvalitní a originální oblečení, ale na druhou stranu mám od nich už pět let černou polokošili, která patří k mým nejčastěji nošeným svrškům, a pořád vypadá dobře. A šálu od nich mi pochválila i módní návrhářka Zdeňka Imreczeová, když jsem spolu loni dělaly rozhovor.)

Šála od Reserved ve společnosti své polské kolegyně - kabelky Goshico

V prosinci 2013 jsem Polsko v souvislosti s designem zaregistrovala v novém online časopise Soffa, kde vyšel rozhovor s Dariou a Jarekem - autory projektu I love nature. Tvůrčí pár žije v malé vesnici Ratulow v Tatrách, kde ručně vyrábí krásné dřevěné doplňky do kuchyně jako jsou hmoždíře, válečky, prkénka, tácy nebo třeba i dortové podnosy. Líbí se mi, že svoje výrobky prodávají sami, a nechtějí je distribuovat přes prostředníky. Tak by to mělo být. Věci pak nebudou zbytečně dražší kvůli provizi a navíc se člověk může bezprostředně obrátit na jejich tvůrce. Ať už s poděkováním, dotazem nebo postěžováním.)

Věci od I love nature jsou vyráběny ze dřeva, které pochází ze starých stromů, plorozpadlých dřevěných chat nebo stromů určených k pokácení. Zdrojem fotek je web značky.

A koncem roku jsem si díky blogu Klara tralala přečetla o polské výstavě s názvem Wojna i Pokój, jejímž tématem byl souboj československého a polského designu 60. let. Sami kurátoři přiznávají, že Češi byli první. Oni zazářili na Expu a zavedli bruselský styl. Poláci se ale rychle přizpůsobili a krásné objekty ze skla i keramiky začali vytvářet taky. Moc bych takovou výstavu chtěla vidět naživo, ale jsem moc ráda i za zprostředkování, které nám Klárka dopřála prostřednictvím svého blogu. 

Zdroj fotek: blog Klára tralala

Letos jsem zatím narazila na dva zajímavé polské nápady. Prvním je projekt Fun in design, díky kterému si můžete navrhnout boty podle svých představ. Jednoduše si zvolíte konkrétní model a navolíte si barvy podle toho, jak se to zrovna vám bude líbit. Je to zábava a navíc: poštovné pro objednávky z Evropy je zdarma.)

Díky Fun in design si své boty můžete sladit se svou láskou ... anebo taky čekat na příjemné překvapení ...

Lásko, něco pro Tebe mám ... :)

A mým druhým letošním objevem je značka Minimalliving, která nabízí plakáty s minimalistickou grafikou. Ta zahrnuje výstižná, inspirativní i provokativní hesla v čistém vizuálním stylu. V portfoliu mají také látkové tašky a plánují prý i další doplňky, osvětlení nebo dokonce nábytek. 

Abych to shrnula: Pravidelně narážím na výsledky polské tvůrčí práce a těším se, že v tom budu i nadále pokračovat.)

Věta, se kterou naprosto souhlasím.) Zdroj fotky: magazín Bonami