Medvědice Nora

Začalo to nevinně. Na webu Zootu jsem objevila sekci Dobro, ve které je mimo jiné i kolekce od Ani Geislerové, jejíž výtěžek putuje na různé charitativní projekty spojené s Vánočním bazarem v mokré čtvrti. Líbil se mi nápad i konkrétní kousky, mezi které patří bryndák s panenkou nebo taška s medvědem. A právě motiv popelníku s ledním medvědem, který pro Aňu znamená nostalgickou vzpomínkou z dětství, protože byl v pokoji její babičky, kde u starého rádia se sestrami v neděli odpoledne poslouchaly rozhlasové pohádky, mě chytl za srdce. Možná jsem ho někde někdy zahlídla, ale konkrétní vzpomínku nemám.  

Taška s medvědem z kolekce Dobro na Zootu. 

Krátce po mém medvědím objevu jsem na blogu psala o umělkyni Silvině Arismendi, na jejímž webu mě zaujalo spoustu krásných fotek. Jedna mi ale ušla. Byl na ní právě popelník s medvědem. Bystrá Myyna si ho ovšem všimla a napsala mi o popelníku do komentářů. Přidala info, že před lety byl popelník hitem v Americe, kam se začal vyvážet. Má láska k němu stoupala, což znamená, že jsem si o něm začala zjišťovat další informace. Celkem dost jsem jich našla v článku ředitele pražské ZOO Miroslava Bobka. Dozvěděla jsem se, že oním medvědem na popelníku je medvědice Nora, která do zoologické zahrady v Troji přišla v roce 1932 z Cirkusu Karlas, a způsobila obrovskou senzaci. Lidé totiž na vlastní oči poprvé viděli ledního medvěda, kterého dosud znali jen z dobrodružných knížek a cestopisů. Zájem o polární kraje vyvolal také dokument Roberta J. Flahertyho Nanuk - člověk primitivní z roku 1922, který byl prvním snímkem, jež ukázal vztah člověka a přírody, a zároveň se zasloužil o stvoření kategorie dokumentárních filmů. Flaherty film natáčel na severu Kanady, kde pronikal do života Inuitů. Podle hlavního hrdiny filmu - eskymáckého lovce Nanuka - získala svůj název mražená pochoutka na špejli. Nanuk také v inuitšině znamená výraz pro ledního medvěda.

Plakát k filmu Nanuk - člověk primitivní.

Jak pan ředitel ve svém textu připomíná, Nora přišla do zoo také šest let po té, co Roald Amundsen přeletěl vzducholodí Norge severní pól. A všechno tohle nadšení a obdiv k objevování dosud nepoznaného kraje ztělesňoval popelník s ledním medvědem, který se ve své době stal velice populárním po celé zemi, a o desítky let později také v zámoří, kde se svého času prodával i za 500 dolarů (v době, kdy byl dolar za 35 Kč). Popelník byl v USA nabízen jako typický český keramický artefakt z meziválečného období, což jsem zpočátku vnímala jen jako marektingový tah. Měla jsem totiž za to, že se vyráběl někdy v 50. letech, což mi potvrdila i majitelka starožitnictví v centru Prahy, kde se medvěd prodával za 1000 korun. Navíc v různých diskuzích se člověk dočte, že popelník lidé dostávali v 60. letech jako dar ke svatbě a podobně. Jenže jsem se podívala na historii značky Ditmar-Urbach, která ač zaměřená na výrobu sanitární keramiky tenhle užitný dekorativní předmět vyrobila. Vše začalo v roce 1841, kdy Rudolf Ditmar založil továrnu ve Vídni. O necelých deset let později vymyslel olejové lampy, které ovládly celý svět. Výrobu umyvadel, van a dřezů ale značka zahájila až v roce 1920, rok po té, co sloučením vznikla nová firma Ditmar-Urbach. V roce 1938 byla továrna vyvlastněna a začátkem roku 1939 ji převzal koncern Ostmark - Keramik A. G. se sídlem ve Vídni. Firma si ponechala název, ale změnila logo, které ovšem už na popelníku není. V jeho spodní části je značka, kterou továrna Ditmar-Urbach používala v letech 1919 až 1938. Vzhledem k roku, kdy Nora do zoo přišla, tak popelník musel být vyroben mezi lety 1932 až 1938, tedy ne v 50., ale ve 30. letech. O historii značky píše na svém webu značka Jika (Jihočeská keramika), která patří do portfolila společnosti Laufen, jež původní vídeňskou továrnu v devadesátých letech zprivatizovala. 

Poděkování a obdiv patří všem, kteří tento hutný text dočetli až sem, a zároveň pro ně mám překvapení na závěr.) Opravdu hodně jsem medvěda chtěla za tu tisícovku koupit, ale jsem moc ráda, že jsem to neudělala. Moje nejmilejší Myyna mi totiž přichystala překvápko a medvěda pro mě vydražila na Aukru. Nora je nádherná, zcela nepoškozená a taky docela dost velká.) Jako popelník ji ale rozhodně nevyužiju. Zkouším různé varianty, ale nejpravděpodobnější je, že Nora zastane funkci šperkovnice, a bude střežit moje prstýnky, náramky a další zdobné drobnosti.)

Nora vyfocená v palačinkárně na Letné, kde mi ji Myyna předávala.

Nejdřív mě napadlo, že popelník využiju jako odkladač na vyšívací bavlnky, ale nakonec jsem se rozhodla ...

... že šperkovnice bude lepší.)

A tady pohled na Noru v pracovním koutku, abyste měli představu, jak je velká.) Vidíte, jak po ní pokukuje ten sameček vlevo nahoře?.)

WebRep

currentVote

noRating

noWeight