Stránky

Kouzelnice z časopisu Soffa

Do kanceláří Bonami zavítal tým z časopisu Soffa, který ve spolupráci s talentovanou Bárou Perglovou vytvořil z Bonami kousků dokonalý obývací pokoj. Vždycky když v Bonami jsem, cítím se jako v newyorském loftu. Jejich holešovický office totiž zrovna nepůsobí jako typická kancelář - jsou tu obrovská okna, vysoké stropy a dřevěná podlaha. Není divu, že prostor dřív fungoval jako fotografický ateliér. A všude kolem je samozřejmě spoustu doplňků z Bonami. Když jsem pozorovala, jaké kousky si pro focení vybraly holky ze Soffa, říkala jsem, jak jsou krásné. Ale rozhodně jsem si nedokázala představit, že pospolu budou ještě mnohem krásnější.

PŘED.)


PO



Zdrojem fotek je magazín Bonami
Další fotky plus rozhovor s Adélou Kudrnovou ze Soffa najdete v magazínu Bonami, kde se dozvíte zákulisní informace z focení i to, jak podle týmu Soffa vypadá bydlení snů ...

Modřanská iLUSTRace

Málem jsme tam nedošly, protože nás odrazovaly vzdálené Modřany, a byly jsme v pokušení zvolit kulturu blíž centra (výstavu To je Miroslav Šašek v Galerii Smečky), ale nakonec jsme se na festivalu ilustrace LUSTR přece jen objevily. A stálo to za to. Začalo to lahodnou kávou připravenou v keramickém dipu, pokračovalo prohlídkou práce talentovaných českých ilustrátorů a skončilo skvělým pocitem po přednášece Jaromíra 99, který přiblížil tvůrčí proces na komiksovém zpracování Kafkova zámku. Na druhou stranu jsme se s Myynou, která na akci vyrazila se mnou, shodly, že prezentované práce jsou tak trochu monotónní. Zbytečně surové. Málo něžné. Příliš vážné. Proto se mi nejvíc líbily ilustrace od Toy Box, Alžběty Skálové a Dany Svobodové, u kterých mi jemnost, něha a vtip nechybí. Ale třeba jsme si k ostatním ještě nenašla cestu a později budu mluvit jinak. Tady je koláž z akce, další fotky najdete na Facebooku Můj dům, můj squat

Festival Lustr

Ilustrovaný víkend

Praha a Londýn mají opět společné téma. V obou městech totiž tenhle týden odstartovaly festivaly zaměřené na ilustraci a grafiku. Ten pražský má skvělý název Lustr a letos se koná úplně poprvé. Londýnská akce Pick Me Up už má tradici od roku 2010. Domácí premiéru si nenechám ujít, britskou přehlídku ilustrací budu bohužel sledovat jen prostřednictvím online světa. Následující obrázky i slova berte jako inspiraci, kam tenhle víkend zajít (nebo zaletět.) 

Povedený plakát k první přehlídce domácí ilustrátorské tvorby

A k londýnské akci je tak skvělé video, že bych všechny pozvané ilustrátory chtěla poznat, a dívat se jim přes rameno, jak tvoří. Beautifuly done.)

Součástí festivalu Lustr jsou mimo jiné přednášky, dílny (i pro děti) a výstava „Ilustrace není pouze doprovod knihy", která potrvá až do 30. června. Svoje díla na ní představí více než 30 českých a slovenských tvůrců, kteří budou prezentovat své autorské ilustrace, knížky a nabídnou i live vystoupení. To v případě ilustrátorů znamená kreslení přímo na zeď galerie Galerie Art Salon S MICRONA, kde se akce pořádá.

Včerejší snímek z festivalu LUSTR, na kterém poznávám stůl od Master&Master.
A tenhle snímek zachycuje první den festivalu Pick Me Up.

Obě akce mají skvělé hosty s obdivuhodným talentem, jejichž díla stojí za to vidět, a v některých případech i vlastnit. Já mám aktuálně slabost pro quirky ilustrace v lehce naivním podání inspirované dětským pohledem na svět. Ten je totiž ze všeho nejhezčí a já se ho posledních pět let snažím znova pochopit.) Na děti budou zaměřené dílny s Vladimírem Strejčkem, který založil ilustrátorské studio DRAWetc. To v Londýně určitě mít nebudou, protože v Anglii se ve srovnání s náma na děti moc nemyslí nebo se k nim chovají víc "dospěle". Najít tam restauraci s dětským koutkem je docela námaha. Britští organizátoři si  ale naštěstí pozvali hosty z ciziny, kteří na svoje dětství ještě nezapomněli, a při kreslení v něm hledají inspiraci. Třeba jako francouzská ilustrátorka s americkými kořeny Jessica Das, jejíž práce je v v selekci letošního ročníku Pick Me Up. Mně se ty její kočky samozřejmě šíleně líbí a říkám si, jak je škoda, že v Čechách podobně hravý přístup k umění trochu chybí. 

Jessica Das ve svých ilustracích vymyslela Cat Island - místo, kde žijí exotická stvoření a gigantické kočky. That would be a nice place to live.)

Insideout

Dnešní den připomíná smutné výročí katastrofy v bangladéšské Dháce, kde se loni 24. dubna zřítila osmipatrová textilní továrna Rana Plaza. Při nehodě zemřelo 1133 lidí a více než 2500 jich bylo zraněno. Jestli se na tomhle neštěstí dá najít něco pozitivního, tak je to probuzení zájmu západního světa o pozadí vzniku trendového oblečení z módních řetězců. Lidé, kterým hrozivá situace kolem ultra rychlého módního průmyslu není lhostejná, se dnes mohou zapojit do akce Fashion Revolution. Její organizátoři vyzývají veřejnost k pořízení fotek v oblečení naruby, aby došlo k navázání dialogu s výrobci, jaký je původ jejich věcí. Já jsem to pojala trošku jinak a vyfotila se v tričku od Petry Bolkové z kolekce pro Zoot Lokál, jehož výrobu má na svědomí belgická značka ekologické módy Stanely&Stella. Její maximálně šetrný přístup k celému procesu výroby od utržení prvního chomáče bavlny až po finální produkt dokazují ekologické certifikáty: GOTS, OE 100, OE Blended, OEKO TEX, REACH. O fair trade projektech je totiž potřeba mluvit. 

Mamka na hřišti v triku nalíc i naruby.) 

Můj aktuální pohled na nepříznivou situaci v módním byznysu si můžete přečíst ve včerejším článku, na který jste mi napsaly spoustu zajímavých reakcí, za něž moc děkuju. Vážím si souznění, které s vámi v tomhle tématu mám, a budu si přát, aby nás s takovým názorem bylo čím dál víc. S tímhle "procitnutím" se přede mnou zároveň otevírá dlouhá cesta, na které budu sbírat informace, zkušenosti a potřebné rady. Věřím totiž, že vzdělávání je nutným krokem ke zlepšení situace. 

Fashion Revolution

Člověk má pocit, že dřív bylo všechno lepší. Čistší vzduch, zdravější jídlo, poctivější práce. Spoustu věcí se ale za posledních sto let nezměnilo. Třeba podmínky švadlen, které za nuzný plat šijí hory trendového oblečení. Začátkem dvacátého století byly hitem dámské blůzky "shirtwaist" s nadýchanými rukávy, které se způsobně zastrkávaly do sukní. Vzdušné halenky šily ve velkém švadleny v newoyrské továrně Triangle Shirtwaist Factory, které pracovaly 12 až 16 hodin denně od pondělí do soboty. Za týden práce dostávaly několik dolarů.

Za jemnou nádherou se skrývala těžká dřina

Švadleny pracovaly v dílnách se zamčenými dveřmi, které zabraňovaly nedovoleným pauzám. A právě neprůchozí východ se jim stal osudným, když v továrně 25. března 1911 vypuknul požár. Teprve po katastrofě, při níž zemřelo 123 žen a 23 mužů, kteří se buď udusili nebo vyskočili z vysokých pater, se začaly dít změny. Nová legislativa zlepšila v továrnách bezpečnostní standarty a mezinárodní organizace švadlen (International Ladies' Garment Workers' Union) začala silněji bojovat ze lepší dělnické podmínky. 

Triangle Shirtwaist Factory 25. března 1911

Ve špatných podmínkách ale pracují i švadleny v novém tisíciletí. Jen už ne v New Yorku, ale v jižní Asii, kam se přesunula převážná část produkce módních řetězců. Na jejich nezdravé pracovní vytížení opět musela upozornit katastrofa, ke které došlo v bangladéšské Dháce, kde se loni 24. dubna zřítila osmipatrová textilní továrna Rana Plaza. Při nehodě zemřelo 1133 lidí a více než 2500 jich bylo zraněno. 

Textilní továrna v Bangladéši, foto: Česká televize
Zřícená továrna Rana Plaza, foto: Česká televize

Budova měla původně pět pater a nebyla navržena pro další navýšení ani těžké průmyslové stroje. Pracovníci na příkaz svých šéfů museli do továrny i po té, co byla na budově den před katastrofou zjištěna trhlina. Bangladéšská vláda záhy po neštěstí nechala z bezpečnostních důvodů uzavřít téměř dvacet dalších textilních továren, kterých je v zemi několik tisíc. Upraveny byly také podmínky pro odbory, které od loňského jara mohou vzniknout, aniž by potřebovaly povolení od zaměstnavatele. 

Loňská nehoda je co do počtu obětí obrovskou, ale ne jedinou katastrofou v bangladéšských textilkách. Smutný osud zdejších švadlen kromě jiných neštěstí připomíná také předloňský požár továrny na předměstí Dháky, při kterém zemřelo 112 lidí. Ti podle výpovědí stejně jako newyorské švadleny pracovali v dílnách za zamčenými dveřmi. V továrně podle nalezených knih s objednávkami vznikaly produkty amerického studia Disney Pixar, nizozemského řetězce C&A, francouzského Carrefouru a švédské Ikey (zdroj Česká televize). 

Bangladéš je po Číně druhým největším výrobcem oděvů na světě, kde ale dělníci dostávají extrémně nízkou mzdu. Průměrný měsíční plat zaměstnance bangladéšské textilky, mezi kterými je asi 80 procent žen, se loni pohyboval v přepočtu kolem 800 korun. Na běžné džíny z řetězce by tak bangladéšská švadlena, která je ušije za pár korun, vydělávala celý měsíc. Nuzné podmínky se zaměstnancům samozřejmě nelíbí a tak se odhodlávají bojovat za vyšší mzdy. Vlna prostestů zesílila loni v září, když se počet vládou zavřených továren zvýšil na několik set. Kabinet v rámci kompenzace zvýšil minimální měsíční mzdu na 68 dolarů (asi 1350 korun). To je určitě posun k lepšímu, částka je ale stále pod úrovní důstojné mzdy. Při její dalším navýšení ovšem hrozí přesun produkce do levnějších zemí v Africe, kde se začíná roztáčet podobně neetický kolotoč. 

Dobrá zpráva ale je, že lidem přestává být jedno, co nosí, a začínají se zajímat o to, za jakých podmínek bylo oblečení vyrobeno. K povědomí o podmínkách produkce chce přispět akce Fashion Revolution, jejíž první ročník se pořádá ve čtvrtek 24. dubna - tedy v den smutného výročí. Organizátoři vyzývají lidi, aby se v tenhle den vyfotili v oblečení naruby a fotku sdíleli na sociálních sítích s označením #insideout. "Účelem této globální kampaně není jen informovat veřejnost, ale aktivně ji díky sociálním sítím zapojit do dialogu se značkami a skrze ně i se samotnými ženami a muži, kteří daleko odsud naše oblečení šijí. Díky tisícům ohlasů a "hashtagů" na sociálních sítí značky pochopí, že nám není jejich jednání lhostejné a budou muset s pravdou ven: "Kdo ušil naše oblečení?", říká koordinátorka projektu za Českou republiku a Slovensko Kamila Boudová, která se tématu udržitelné módy věnuje na webu Fashion map.




Obraťe si ve čtvrtek oblečení naruby a zahajte Fashion Revolution

Do akce se zapojily i značky, jejichž produkce alespoň zčásti odpovídá fair traide podmínkám. Příkladem je butik Czech Labels and Friends nebo značka Zoot, která se rozhodla přímo finančně přispět. Z každé objednávky uskutečněné 24. dubna půjde 20 korun do oficiálního Fondu Rana Plaza, který příspěvky věnuje lidem postiženým katastrofou. "I díky této kampani se nyní ve firmě intenzivněji zabýváme vlastním dodavatelským řetězcem a plánujeme hlubší dialog s dodavateli o původu zboží, které prodáváme. K naší vlastní produkci (ZOOT Lokál, ZOOT Originál a DOBRO) již používáme výhradně certifikovaný textil. Nechceme být k těmto otázkám lhostejní, a proto se z vlastní iniciativy v oblasti vzděláváme, tím to podle nás začíná," uzavírá manažerka společensky zodpovědných projektů značky Zoot Kateřina Písačková.


A já k tomu jen dodávám - rozmyslete si každou koupi, zjišťujte kdo stojí za výrobou konkrétního oblečení, recyklujte, revampujte a tvořte. Hlavně ať se ta hrozivá poptávka po novém oblečení zmenší a švadleny nebudou pod takovým tlakem západních výrobců. Ať si všichni aspoň trochu vyzkouší rukodělnou práci, aby zjistili, že to je náročná disciplína, jejíhož výsledku si budou mnohem víc vážit, a budou do něj ochotni investovat přiměřené peníze. Když nové tričko stojí stovku a svetr jen nepatrně víc, je na tom něco podezřelého, a někdo za jejich nízkou cenu musel tvrdě zaplatit.

Majitelkou nejněžnější tašky na světě se stává ...

Dneska žádné napínání. Jen mi dovolte všem poděkovat za účast i skvělé komentáře a pogratulovat šťastné Debbie, která něžně krásnou tašku od Petry Bolkové vyhrává. 

Poděkování & Gratulace

Na závěr malá formalita plus obrázek oné něžné tašky z kolekce Zoot Lokál, kterou si můžete pořídit tady. Děkuju značce Zoot za spolupráci i její podporu lokálním tvůrcům. 

Random.org
Plátěná taška Come with me od Petry Bolkové

Ilustrátoři všech zemí ukažte, co umíte

A grafičtí designéři taky. I ti se totiž můžou účastnit soutěže Joseph Binder Award, kterou od roku 1996 pořádá vídeňská organizace designaustria. Klání nese jméno vídeňského grafika a ilustrátora Josepha Bindera, který ve své práci prosazoval myšlenku, že v designu má všechno svou funkci. Komunikační. Reprezentační. Motivační. To všechno by dobrý design měl zahrnovat a já s tím jen souhlasím.


Plakáty od Josepha Bindera

Práci vídeňského mistra, který později tvořil a přednášel v Americe, připomínají vizuály k letošnímu ročníku soutěže. Jejich autorem je rakouská agentura Typejockeys, která na svém blogu přiblížila proces, jak finální dílo vznikalo. Zdrojem inspirace byly Binderovy ilustrace ....


Pak fotky ... 

A tady je výsledek:)
Přihlášky lze podávat do 31. května a zasílat můžete jen práce, které vznikly v roce 2012 a později. Ilustrátoři mohou posílat svá díla z oblasti dětské ilustrace, komerční ilustrace a dalších kategorií. Celý jejich výpis včetně online formuláře najdete tady. Tak hodně štěstí:) (Jo a první cena je 2500 eur.)

Do you have a hat?

Já jeden jo. Před lety jsem si ho při náhodné návštěvě pasáže Myslbek koupila v obchodě Tie Rack, kde byly jedno léto obrovské slevy. Spolu s mou mladší sestrou jsme si tehdy pořídily dva kloboučky, které nestály víc než 300 korun. Po návratu domů jsme s kloboukem na hlavě pořídily sérii fotek, ale já jsem si ho ven nikdy nevzala. Nenašla jsem odvahu. Až včera. A pomohly mi k tomu módní blogy. Konkrétně tedy jeden, který píše krásná Lucka Pucka. Klobouky nosí docela často a jednou psala, jak se jí hodí, když prší a fouká. Tak jako včera. Nechala jsem se inspirovat a s kloboukem poprvé vyrazila ven. Samozřejmě jsem měla pocit, že budím šílenou pozornost, když jsem dneska tak extravagantní.), ale po pár minutách to přešlo, a já jsem se s kloboukem docela sžila. A po letech znovu vyfotila:)


Místo: Funky hotel Fusion

Po čerstvém kloboukovém zážitku jsem hned probrouzdala svůj Pinterest, jestli tam nenajdu nějakou kloboukovou inspiraci. Je tam a je krásná. Hned mám chuť si pořídit další.)

Tuhle koláž jednou vytvořila Pavlína z blogu Quality Design a já ji miluju.)
Ruská zimní pohádka 
Elegance 60. let
Kdo už chce léto? Jááááá.)

Chcete být šťastní? Naslouchejte svým dětem!

To je hlavní poselství, které jsem si odnesla z filmu Minulost uvedeném minulý týden na festivalu íránských filmů. Nic dalšího k němu psát nebudu kromě doporučení, že stojí za to ho vidět. V hlavní roli jsou sice vztahy dospělých, které jsou ale dětmi z velké části ovlivněné. A já to shrnuju tak, že kdyby dospělí věnovali aspoň deset procent pozornosti, co zaměřují na sebe, svým dětem, neměli by takový chaos v duši, který je tak stresuje. V jednom průzkumu jsem četla, že nejefektivnější cesta, jak se zbavit stresu z práce, je pohrát si s malými dětmi. Pro přepracované matky to prý mělo nejpozitivnější účinek. A já to mám taky tak.) I když se mi nechce a po práci mám tak maximálně chuť spát nebo zevlovat na internetu a ne se účastnit čajových dýchánků, co pořádají plyšáci, nebo dobrodružného výletu, kam vyrazila parta barbín, tak když překonám počáteční nechuť, a fakt se do Domčiných her spolu s ní ponořím, je mi pak krásně. Děti mají čistý pohled na svět, spoustu nápadů a hlavně jim to pálí mnohem víc než dospělým. Dospělí jen mají víc informací, a proto často nad dětskými pocity mávnou rukou s tím, že tomu přece ještě nerozumí. Oni ale rozumí a s ohledem na to je s nimi potřeba mluvit. Tak jak to uměl Ahmad ve filmu Minulost.


Jedna ze vzácných scén ve filmu Minulost, kdy jsou děti šťastné. Ahmed jim právě pomáhá sundat ze stromu helikoptéru.
Dívala jsem se na to dítě a říkala jsem si, co s ním udělali, že to dokáže takhle zahrát. Práce geniálního režiséra.

Ahmad se svou krásnou, ale hysterickou ex. Strašně se mi líbil její starý francouzský dům.

A taky tyhle její šaty. Zdrojem všech fotek je IMDb.com

Kup si outfit!

Stala se mi zvláštní věc. Přestala jsem nakupovat v módních řetězcích. Začalo to pozvolna. Skandál kolem požáru v továrnách v Bangladéši způsobil, že když jsem se v H&M podívala na cedulku, kde bylo Made in Bangladesh, nedokázala jsem danou věc koupit. Až do loňska jsem ale pracovala v centru města, kde sídlí Zara, Mango a další obchody, které pro mě o poledních pauzách představovaly  skvělou relaxaci. Pak ale přišla další fáze. Konečně se ve mně po letech probudila vnučka švadleny a já jsem si začala všímat materiálů a střihů. Ty nekvalitní byly cenově dostupné, ty lepší pak stály tolik, že se vůbec nevyplatilo pořídit je v řetězcích. Začala jsem plánovat nákupy od našich lokálních tvůrců, ale to je investice, kterou si člověk rozmyslí, takže výsledek je, že jsem si za poslední půlrok skoro nic nekoupila. "Nových" mám jen několik kousků ze second handů, kterých v Praze objevuju čím dál víc. 

V dětském second handu na Letné ve Veverkově ulici člověk občas najde i skvělé kousky pro nás velké. Plátěnaá bundička je toho důkazem. A navíc zůstane v rodině, Domi už ji plánuje nosit, až do ní doroste.)

Vlivu trendové módy se ale člověk nezbaví. Zaprvé je tu oblečení pro mou dceru. Reserved Kids má prostě skvělou nabídku a dobré střihy a já tam pro Domi občas kupuju, i když většinu věcí pro děti člověk může pořídit z druhé ruky. A pak tu je moje šestnáctiletá sestra, která si z oblasti módních novinek stále něco přeje. Teď aktuálně to jsou tenisky Vans s motivem slavného filmu od kapely Beatles Yellow Submarine, které mě přivedly na stránky e-shopu s vtipnou přesmyčkou v názvu Answear.cz. Jde o polský online store, který začal fungovat v roce 2011, a letos zahájil činnost taky u nás na Slovensku. 

Tenisky The Beatles Yelllow Submarine od Vans, prodává Answear.cz

Samozřejmě chci sestře udělat radost a tak přemýšlím, že ode mě tenisky dostane k narozkám. A co teprve až Domi bude větší. Teď je jí celkem jedno, jakou značku trička má na sobě, stačí, že je růžové, a je na něm obrázek roztomilého zvířátka nebo princezny. Tahle fáze ale nepotrvá věčně a já tak už teď vím, že budu ten typ matky, která své dceři nákupy u trendových značek v rozumné míře dopřeju. Abych to shrnula, nákupům v řetězcích se úplně nevyhnu. Ani jejich inspiraci. Na Answear.cz, který nápadně nenápadně připomíná britský Asos, mají třeba sekci Kup si outfit, kde jsem strávila dobrou hodinu. A přiznám se, že bylo těžké si nic neobjednat. Jenže už mi to prostě nejde. Nepříjemný pocit mi to nedovolí. Možná je podpořím, až začnou tak jako třeba Zoot spolupracovat s lokálními tvůrci. Což mi připomíná giveaway o nejněžnější tašku na světě od značky ZOOT lokál, která v pátek končí. Tak honem, třeba bude vaše:)

Na závěr vás ale nepřipravím o inspiraci, kterou jsem v rámci Answear sekce Kup si outfit, našla. Miluju teď volnější kalhoty, objemné svetry a krátké vlasy. Škoda, že má láska tohle všechno nenávidí.) Samozřejmě se mu chci líbit, ale zároveň chci být svá. Řekněte mi - jak řešíte tohle dilema?




Answear.cz