Rodinné nakladatelství Baobab

Když jsem teď nedávno psala o práci českého malíře a ilustrátora Miroslava Šaška, překvapila mě reakce od By Myyny, která mi v komentářích psala, že když se po Šaškových knížkách To je Řím a To je Austrálie ptala v knihkupectví Kanzelsberger, zdejší prodavačka neměla páru, o čem je řeč. Myyna tedy zkusila dotaz upřesnit informací o nakladatelství Baobab, které Šaškovy ilustrované průvodce ze série This is ... začalo loni vydávat v češtině. Nepomohlo to. Prodavačka byla stále ztracená. Připadalo mi to docela skandální a začala jsem přemýšlet, jak jsem se vlastně o Baobabu dozvěděla já. Začalo to filmem Modrý tygr, do kterého se Domi zamilovala, a tak jsme jí k Vánocům pořídili stejnojmennou knížku od spoluzakladatelky Baobabu Terezy Horváthové, podle níž byl film natočen? Nebo to bylo skrz nabídku jejich knížek na různých dílnách pro děti? Možná to začalo pexesem Šmalcova abeceda. Nebo snad jejich edičním plánem, který jsem si někde vzala, protože je sám o sobě grafickým skvostem? Začala jsem vzpomínat a číst. Články, rozhovory se zakladateli i samotné knížky z Baobabu, které máme doma. Jejich tajemství totiž spočívá v tom, že i když jsou určené pro děti, svůj příběh v nich najdou i dospělí. 

Tímhle vším to mohlo začít ... Rostlinopis, Modrý tygr, pexeso Šmalcova abeceda, Černý Petr

Nakladatelství Baobab před 14ti lety založili manželé Juraj a Tereza Horváthovi. Tehdy jim bylo 26 a 27 let a s vydáváním dětských knížek začali ve svém malém vinohradském bytě. Motivovala je k tomu tehejší situace na knižním trhu, kde kvalitní dětská literatura chyběla, i jejich kamarádi z řad výtvarníků i autorů. Zdálo se jim, že tu jsou lidé, kteří tvoří zajímavé věci, a byla by škoda je neukázat světu. A brzy se dočkali uznání. Hned jejich první titul Pohádky pro pana Izru od Kateřiny Klaricové s ilustracemi Veroniky Holcové vydaný v roce 2000 získal druhé místo v soutěži o nejkrásnější dětskou knihu. Od té doby se baobabí knížky v klání Nejkrásnější česká kniha objevují pravidelně. Za rok 2013 první cenu v kategorii Krásná literatura získala sbírka básní Hanuše Hachenburga Hned vedle bílá barva mráčků. Jejich autor vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech, odkud byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína. Tady tvořil básně, které spolu s dalšími hochy vydával v časopise Vedem - tajném projektu terezínského chlapeckého domova č. 1. Hachenburg pravděpodobně zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi ve věku nedožitých 15ti let. Na vydání knížky se podíleli studenti z gymnázia Přírodní škola. Všech třicet Hachenburgových dochovaných básní, které vznikly převážně v Terezínském ghettu v roce 1943, studenti připravili k vydání ve spolupráci s Marií Rút Křížkovou.

Hanuše Hachenburga/Hned vedle bílá barva mráčků "... Jsem sám v popeli po plameni a vím: Nic není."

Nakladatelství Baobab, jehož název odkazuje na širokou náruč afrického stromu, do které se vejde celá rodina, první roky vydával kolem šesti knih ročně. Dnes je tenhle počet dvojnásobný a vydavatelství už nefunguje v malém pražském bytě. Manželé Horváthovi se svými šesti dětmi dnes žijí v Táboře v domě se zahradou, kde také od roku 2012 pořádají festival Tabook. Literární festival zaměřený na práci malých nakladatelství se soustředí na představení lidí z oboru, kteří dávají přednost kvalitě před kvantitou. Baobab zároveň pořádá také výtvarné dílny, kurzy sítotisku nebo třeba vyšívací workshopy. To vše v Praze nebo Táboře, kde nakladatelství v Krymské ulici nedávno otevřelo svůj obchod a galerii. Aktuálně tady vystavuje německý grafik a ilustrátor Georg Barber, který tvoří pod pseodonymem ATAK. Baobab vydal jeho knížku Svět naruby, k vidění tady jsou také jeho krásné ilustrace z nové knihy Zahrada, k níž patří i plakáty a dokonce vyšívané tašky. Cena celého setu, tedy knížky, tašky a plakátu je kolem 7000 korun. 

Ve Světě naruby je zkrátka všechno naruby.)

ATAK při autogramiádě v mnichovské Tolle Galerii. Vyšívané tašky vidíte po jeho pravici. 

A tady už je ATAK v Praze při zahájení výstavy v Baobabu. Foto: Kristyna Svata

Vyšívané tašky jsem držela v ruce a je to nádhera. Foto: Kristyna Svata