Můj dům, můj squat: června 2014

Mám malý stan

Stanování v přírodě je romantická věc, ke které ale současná nabídka stanů zrovna nepřispívá. Výrobci se předbíhají, jaké technické možnosti u stanu nabídnou, a dobrý design a romantické propojení s přírodou se tak postupeně vytrácí. Je tu ale naděje. Studentka pražské UMPRUM Viktorie Prokopová v rámci své bakalářské práce v Ateliéru designu a interiéru navrhla Malorku - stan pro rekreační účely. Cílem bylo vytvořit rekreační přístřešek do přírody, ve kterém si lidé odpočinou od hektického života ve městě. Stan v příjemných světlých barvách nemá žádnou nosnou konstrukci - jednoduše se totiž zavěšuje na strom a stává se tak přirozenou součástí přírody. Tak doufejme, že výrobcům tenhle skvělý nápad neujde, a nabídka stanů bude brzy o něco zajímavější.)

Viktorie Prokopová: Malorka - stan pro rekreační účely. Fotku i s parádním modelem jsem pořídila včera na přehlídce bakalářek a diplomek, které jsou do dneška vystaveny na UMPRUM.

Stan se skládá z polyesterové podlážky, PUR matrace potažené plátnem, moskytiéry a nepromokavého pláště a jde i s kolíky jednoduše srolovat do úhledného uzlíčku.

Na přehlídce letošních diplomek a bakalářek jsem viděla spoustu dalších zajímavých věcí, o kterých určitě ještě budu psát. A jestli je nechcete prošvihnout, běžte se na ně podívat. Dneska máte poslední šanci. Škola je otevřená od deseti ráno do šesti večer.

První kulaté narozeniny

Říká se, že člověk na svých dětech nejvíc vidí, jak stárne. I já jsem za dobu svého mateřství zestárla. O celých pět let. Vůbec se mi ale nezdá, že to tak hrozně letí, jak všude kolem slyším. Vždyť jsou ty děti tak strašně dlouho malé. A je to dobře, protože člověk získá hodně času, aby díky nim zmoudřel, a v hodně věcech se poučil. Někdy bych si přála vidět své druhé bezdětné já. Zajímalo by mě, jak moc bych byla bez mateřství jiná. To ale nikdy nezjistím a tak se aspoň snažím o zachycení reality. Vedeme si s Domi deníček, ale v poslední době ho dost zanedbáváme. Ještě, že máme tenhle blog, který zachycuje naše narozeninové reporty. Tady je ten letošní s fotkami od mé lásky a mojí mladší sestry Anežky. Díky jejich profi foťákům a akčnímu nasazení Domčina oslava vypadala jako večírek malých filmových hvězd.)

Když (letos sedmnáctiletá) Anežka zrovna nefotila, tak si hrála.)

Loni si Domi přála dort s Hello Kitty, letos chtěla s tučňákem. V Erhartově cukrárně se jim opět moc povedl. Krásné retro talířky a kelímky jsou z Ljus.

Oslava byla ve Vypáleném koťátku a tak se všichni pustili do malování keramiky. I stylová mamka Ali se svojí Sárou.) Na stole dlouho zůstal jeden nerozbalený dáreček, ve kterém se skrývalo ...

... parádní prstové tetování. A zábava byla zaručena. Holky ochotně stály ve frontě u umyvadla, kde jim Anežka tetování aplikovala. Girlanda je od Ice Ice Baby a autorkou toho krásného balícího papíru je japonská ilustrátorka Yukiko Taima, která napsala a nakreslila A Ballet Girl.

Černobílý detail na girlandu. Se stejným motivem mají v Ice Ice Baby i pexeso.

Bylo mi jasné, že Domi dostane hromadu dárků, a náš pokojíček bude opět o něco víc praskat ve švech. Snažila jsem se tedy krotit, ale téhle vintage barbíně jsem nemohla odolat. Narazila jsem na ni v dětském second handu v Dejvicích a měla z ní opravdu radost. Hrála si s ní hodně opatrná holčička, protože Barbie je jako nová, koně stále chodí a ještě jsme jako bonus dostaly dva malé poníky navíc. A Domi samozřejmě šílela:)

Jak si navrhnout vlastní obálku Murakamiho knížky

Kreativní ředitelé to nemají lehké. Musí myslet o několik kroků dopředu a tak není divu, že jejich nápady často působí poněkud šíleně. Při životě je drží jen naděje, že inovace se časem usadí, a lidé ji začnou považovat za běžnou součást svého života. Tak jako třeba samolepky v knížkách určených pro dospělé čtenáře. Zní to přinejmenším divně. Samolepky jsou přece dětská zábava, která dospělým většinou leze krkem. Obzvlášť když jejich děti doma polepí skoro všechno, co se dá. Syn grafické designérky Suzanne Dean není jiný. Přesto nebo právě proto tahle kreativní šéfka britského vydavatelství Harvill Secker přišla s nápadem vytvořit samolepky pro novou knížku japonského spisovatele Haruki Murakamiho Colorless Tsukuru Tazaki and His Years of Pilgrimage. Samolepky, na kterých se podílela pětice japonských ilustrátorů, odráží charakter a zájmy všech hlavních postav. Čtenáři, kteří si tohle vydání pořídí, si tak mohou zkrášlit obálku podle svých představ. Knížka vyjde v Británii 12. srpna.

I takhle může vypadat nová knížka od Murakamiho.

A takhle nálepková příloha vypadá v celé své kráse.

Suzanne oslovila ilustrátory, kteří stejně jako většina Japonců (a zbytku světa) Murakamiho dílo znají a mají k němu vztah. Novou knížku ale četli s důrazem na konkrétní postavu, k níž měli samolepky vytvořit. Někteří si svého hrdinu rovnou vybrali. Tak jako Shinko Okuhara, která si přála nakreslit nálepky pro charakter Eri Kurono. Jméno hrdinky odkazuje na černou barvu, což v případě ztvárnění barevných samolepek nebyl zrovna lehký úkol. Shinko ho ale pojala ve svém něžném stylu a výsledek se mi moc líbí. Povedené jsou i ostatní ilustrace, které po přečtení konkrétního příběhu jistě získají nový rozměr. Každá ze série nálepek se stejně jako jména čtyř hlavních hrdinů nese v duchu jedné barvy - červené, modré, bílé a zmíněné černé. Jediné jméno bez odkazu na barvu má Tsukuru Tazaki, který od svých čtyř přátel z dětství jednoho dne dostane nemilé oznámení. Nikdy ho už nechtějí vidět ani s ním mluvit. Tsukuru od té doby nedokáže s nikým navázat bližší vztah a dlouhá léta tápe nad tím, co se tehdy mohlo stát. Pak ale potká Sáru, která mu řekne, že je čas to zjistit.

Ráno v podání Shinko Okuhara. Zdrojem fotky je její FB.

50. léta v moderním pojetí

Je to zvláštní, ale nedokážu si přesně vybavit, jaký design je dneska moderní. Nové kolece nábytku jsou převážně minimalistické a většina z nich odkazuje na design 50. až 70. let. Takhle teď vypadá moderní bytové vybavení. Stejně jako novinky z druhé poloviny minulého století. Třeba takový Neználek od Nikolaje Nosova by dneska klidně mohl fungovat jako interiérový katalog. Jako dítě jsem tuhle knížku milovala a představovala si, že bydlím v domě s klouzačkou místo schodů nebo, že se náš dům vznáší ve vzduchu a já do něj lezu po žebříku. Teď si představuju, že můj byt vypadá jako pokoje, ve kterých Neználek a jeho kamarádi bydleli. Vybavují se mi hlavně ty hotelové, kde byla ve sprše i v nábytku zabudovaná obrazovka. Přece jen to byla sci-fi knížka.

Přesně tenhle hotelový pokojík mám na mysli. Našla jsem ho na super blogu o socialistickém sci-fi umění.

Zatímco svoje dětské sny jsem si jentak splnit nemohla, ty dospělé jdou splnit docela snadno. Jenom je potřeba si trochu připlatit nebo zajít do Ikey. Ostatní řetězce mají v roce 2014 stále nabídku z 90. let a návrat k těm padesátým si zatím netroufají. Utrácet se mi ale nechce a současnou Ikeu nesnáším, takže jsem na tom se splněním vlastních snů vlastně stejně jako v dětství. Je tu ale jeden rozdíl. Tehdy jsem neměla blog. Ten teď mám a tak na něj můžu napsat, jaký současný nábytek inspirovaný 50. léty by se mi líbil.

O psacím stole od CBY Furniture už jsem psala. A líbí se mi pořád stejně.

Stůl workspace od CBY Furniture, cena: 19 490 Kč

I o knihovně Bubbles od Demaby jsem psala. A stále se mi zdá moc krásná. Některé věci se ani po skoro dvou letech nemění.)

Knihovna Bubbles od Zuzany Bernasovské, cena: 23 100 Kč

A teď tu máme jednu premiéru. Kolekci 50's od francouzské značky Red Edition. Tu v roce 2006 založil Cyril Laborbe se svou ženou Sabrinou, která ve firmě zároveň působí jako kreativní ředitelka a designérka. Právě ona navrhla většinu nostalgické kolekce, na které se podílel také britský architekt David Hodkinson. Hned vám ukážu, co kdo dělal, jen ještě rychle napíšu, že zakladatelé mají vztah k Asii, konkrétně k Vietnamu, kde jejich nábytek vyrábí zruční řemeslníci. A k Vietnamu má blízko i David, který v téhle zemi několik let žil a pracoval. Cena nábytku je vyšší, zahrnuje ovšem poctivé zpracování s podílem ruční práce a kvalitní přírodní materiály. A samozřejmě dobrý design. Sabrina i David si totiž dávají záležet na tom, aby nábytek ve stylu 50. let odpovídal moderním požadavkům. Sabrinin stolek je tak například vybaven extra úložnými prostory, protože v dnešní době máme i přes veškerou snahu o minimalismus stále víc věcí.) A Davidova retro police zase počítá s umístěním moderní eletroniky.

Vlevo je komoda ( 1990 eur - asi 55.000 korun) od Davida Hodkinsona, který navrhnul i ručně vyráběný konferenční stolek (569 eur - asi 15 600 korun). Pracovní stůl s šuplíky ( 1120 eur - asi 30 700 korun) a schovkou na laptop navrhla Sabrina Ficarra. Od Red Edition je i ta krásná úložná mušle dostupná ve třech velikostech. Nejmenší stojí 138 eur - asi 3800 korun)

Křeslo od Sabriny (od 1180 eur - asi 32 000 korun)

Kolekce 50s od Red Edition

Malá verze kávového stolku v dětském pokojíčku.

Kat's Création

Současný svět je plný krásné inspirace. Všude je jí totiž plno. Respektive online je jí plno. Možná až nezdravě plno. Každý den si říkám, že s tím věčným stalkováním krásných věcí musím přestat. Jenže to vždycky skončí tak, že když dopíšu něco pracovního, dostanu chuť na takový malý neškodný relax. A tak si čtu o lidech, kteří tu současnou krásu tvoří, a představuju si, že je znám a rozumím jim, protože dělám to samé. Jenže nedělám. Jenom o tom čtu. A objevuju. Teď naposledy francouzskou výtvarnici a keramičku Katiu Soussan, která doslova srší nápady. Kreslí, dělá vlastní keramiku a dodává vintage kouskům nový život. A zároveň to umí hodně dobře prezentovat. Svoji tvorbu totiž nabízí v jednotném balíčku, ve kterém dostanete nějaký ten zrenovovaný kousek, ilustrovanou keramiku a k tomu ještě třeba vyšívaný polštářek. Všechno to k sobě perfektně ladí a vy tak nemusíte hledat jinde. Já bych tedy nehledala. Kdybych stejně jako Katia žila v Paříži, hned za ní zajdu, a na nějakém tom balíčku se s ní jdu domluvit. Nebo ji poprosím, aby Domi nakreslila něco na zeď. To ona totiž taky dělá. A vypadá to tak, jak bych chtěla, aby moje bydlení jednou vypadalo. Ale jenom kdybych žila v Paříži, Barceloně nebo Londýně a živila se něčím hodně bohémským. V Praze si na to netroufám.)

Vintage interiér podle Kat

V mých očích dokonalý dětský pokojíček.

Stejně tak i porcelán.

Asi vás nepřekvapí, že tyhle lištičky a kočičky si získaly moje srdce.

A tenhle kocourek Franckie je dokonce k dispozici u Kat na eshopu. Stojí 38 eur, tedy o něco méně než celodenní lístek do Asterix Parku, kam se v létě chystáme ... ale zkouším odolat. Ale do wishlistu na Dejmidárek si ho dám.)

Zdrojem všech fotek je web Kat's Création, další fotky najdete na jejím krásném Instagramu.

Ilustrovaná móda

Na letošním letním Artsemestru mě nejvíc zaujaly mezioborové spolupráce, kdy v ateliérech módní a textilní tvorby hostovali ilustrátoři. Martin Lacko z Ateliéru ilustrace a grafiky vytvořil plakáty pro budoucí módní návrháře, kteří se ve své závěrečné práci věnovali tématu Identity. Jeho kolegyně Veronika Bratrychová pak během stáže v Ateliéru textilní tvorby vytvořila dezén dětské deky s motivem magické krajiny, ve které žijí podivuhodná zvířata. Svět módy a ilustrace si odjakživa rozuměl a tak není divu, že tahle studentská spolupráce vyústila v krásný výsledek. Bohužel ale nemám skoro žádné fotky, protože jsem se soustředila hlavně na report z oblasti produktového a interiérového designu, o kterém jsem psala do magazínu Bonami. Tak aspoň takhle krátce. Ještě je ale naděje, že nějaké fotky doplním, protože hodlám využít dnešní poslední šanci Artsemestr navštívit. Mám čas do šesti večer. (A vy kdyžtak taky.)

(Aktualizováno ve 20:30)

Tak jsem ten poslední den opravdu využila a tak přidávám několik dalších fotek. A mám radost, že jsem stihla využít i slevu na vybrané publikace UMPRUM a dvě skvělé si pořídila. Těším se hlavně na knížku Zrození umělkyně z pěny limonády od Martiny Pachmanové, která se zabývá tématem žen v umění. Dílo má krásnou grafickou podobu, kterou navrhla Barbora Toman Tylová ze studia Toman design.

Model se sportovním nádechem založený na práci s draperií vytvořila Linda Zabilková, plakát, který s ním tak harmonicky ladí, ovšem zachycuje pletené šaty Jany Mikešové.

Elegantně sportovní oděv v podání Jany Mikešové, který propojuje minulost s moderní dobou.

Plakát Martina Lacka pro Filipa Heikeho

Brýle, klíče, zápisník, kniha, sluchátka ... Sbal si svých pět švestek/Filip Hieke

Ilustrace pro kolekci Lay Sedlákové

Portrét pro Terezu Rosalii Kladošovou, zdrojem obrázků je FB Martina Lacka

Kolekce Terezy Kladošové rozvíjí téma gobelínů - ručně tkaných koberců, které zároveň ztělesňují vzpomínku na domácí umění, kdy bylo běžné po večerech šít, plést a háčkovat vlastní oblečení a doplňky.

Dětská deka s dezénem od Veroniky Bratrychové

V Ateliéru textilní tvorby byly vůbec samé zajímavé věci. Třeba studie ledního medvěda Kristíny Dúhové. Černou medvědí kůži porostlou dutými průhlednými chlupy napodobila pomocí stavebního silikonu, díky jehož trysce mohla jednotlivé chlupy vytvořit.

Ještě jsem stihla krátkou obhlídku prací studentů Ateliéru oděvu a obuvi, kde jsem dostala chuť vyzkoušet si "vitacitové" plavky od Pavlíny Miklasové a odejít s taškou z kolekce Naturity, kterou vytvořila Michaela Čapková.

Plavu snem i nocí!.)/Plove by Pavlína Miklasová

Plove, foto: UMPRUM

Naturity by Michaela Čapková

Foto: UMPRUM

Froma Hana to Hanna, from Hanna to Hana

Když člověk píše email, většinou zvolí vhodná slova, aby vyjádřil, co potřebuje. Emailová korespondence se ale může obejít i bez textu. Obzvlášť, když spolu takhle online komunikují dvě ilustrátorky. Jedna je z Japonska, druhá z Finska a navzdory svým odlišným národnostem mají hodně podobná jména. Víte, jak to vypadá, když si spolu mailuje Hanna (Helsinky) a Hana (Tokio)? Velmi krásně. Místo slov si totiž vyměňovaly obrázky a dokonce z toho vznikla i kniha. Jmenuje se From Hana to Hanna, from Hanna to Hana a já už ji mám ve svém seznamu přání. Tenhle malý osobní projekt mě totiž naprosto okouzlil.