Pokoje III

Místnosti v kulturním centru Containall na Malé straně se opět proměnily v útulné pokojíčky. Tentokrát se o jejich zařízení namísto studentů postarali mladí architekti. Stejně jako loni. Celý report z výstavy najdete v magazínu Bonami. Mně ze všeho nejvíc zaujal nápad Petry a Kláry ze studia Mooza architecture, které sledovaly cestu slunečních paprsků, a podle ní vytvořily efektní grafiku na zeď.

První foto je z FB studia

Aurore de La Morinerie

Francouzská ilustrátorka Aurore de La Morinerie má tak krásné jméno, že mi přišlo škoda přidávat do dnešního nadpisu cokoliv dalšího. Aurora znamená svítání a v některých verzích se tak jmenovala princezna v pohádce Šípková růženka. Krásným jménem to ale v případě talentované Francouzky nekončí. Krásná je i její tvorba, při které nejčastěji pracuje s akvalerem. Tématem bývá móda, což souvisí s jejími klienty z řad módních časopisů i značek jako je Elle, Harper's Bazaar, Hermès nebo Issey Miyake i její původní profesí. Aurore, která se v roce 1962 narodila v Saint-Lô v Dolní Normandii, totiž po absolvování pařížské školy umění Duperré (L’école supérieure des arts appliqués Duperré) začala svou kariéru jako módní návrhářka. Pak ale strávila dva roky studiem čínské kaligrafie, která ji naučila soustředění a umění zkratky. A právě tahle dovednost určila její styl, který zformovaly cesty do Číny, Japonska, Indie a Egypta. Od té doby Aurore de La Morinerie působí jako módní ilustrátorka, která ve své volné tvorbě utíká od módy a designu do přírody, kde zachycuje krásné obzory, rostliny a zvířata. 

Módní ilustrace od francouzské ilustrátorky Aurore de La Morinerie 

Loňská ilustrace pro britskou mutaci časopisu Harper's Bazaar u příležitosti 60. výročí rtěnky Dior 

Tohle je ilustrace pro Ikeu. Nebylo v mých silách odolat. 

Aurore trochu jinak. Nature z výstavy pro stockholmskou galerii BON.

A na závěr můj nejoblíbenější obrázek tygra. Když jsem byla malá, můj strejda, co umí krásně kreslit, mi jednoho akvararelového tygra vytvořil. Hrozně moc chci ten obrázek najít. O víkendu budu muset vybrakovat všechny skříně a poličky.

Old School Holandsko

Když jsem psala o krásném bydlení v Holandsku, nedalo mi to a začala jsem vzpomínat a hledat fotky z doby, kdy jsem tuhle zemi navštívila. Nebylo to jen tak, ale nakonec jsem je pod složkou "Fotky ze starého Maca" objevila. Ten krásný mini byt, ve kterém jsme tehdy bydleli, na nich samozřejmě není, ale za to jsem tam hodně já, plno dalších lidí a spoustu zvířat. Řeknu vám, že jsou chvíle, kdy bych se do toho bezstarostného období ráda vrátila. Tady jsou moje holandské vzpomínky z roku 2007. Třeba vás pobaví i potěší stejně jako mě.)

Tohle je prosím jedna známá česká blogerka. Tehdy o své blogerské budoucnosti ale stejně jako já neměla žádné tušení.)

A to jsem já:) Tyhle džíny pro mě byly dlouho srdeční záležitostí, dokud je moje babička ne zcela dle mých představ nepřešila na těhotenské. Zvony byly o tolik hezčí než současné roury a když na nějaké dneska vzácně narazím, koketuju s myšlenkou, že bych je zas mohla nosit. Samo v mírnější variantě. Líbí se mi třeby tyhle nebo tyhle. A docela by mě zajímalo, kde skončily tyhle tenisky. Taky moje oblíbený.

Líbila se mi zdejší pohoda. Lidí, ... 

... psů i ...

... koček:)

Fotila jsem ulici, ve které jsme bydleli, pohled z okna, domeček pro panenky ve výloze, ale naše bydlení prostě nikde nemám. Na co jsem tehdy myslela?.)

Japonismus v českém umění

Tak dlouho jsem si říkala, že mám na tuhle výstavu dost času, až jsem to samozřejmě zase skoro nestihla, a navštívila ji až poslední den. A stálo to zato. Jestli se o Japoncích říká, že z každé inspirace vezmou to nejlepší, a dovedou ji svým vlastním způsobem k dokonalosti, tak čeští umělci v téhle dovednosti rozhodně nezůstali pozadu. České obrazy, plakáty i architektura z období od druhé poloviny 19. století do začátku 30. let inspirované Japonskem jsou ukázkou skvělého řemesla i výtvarné fantazie. Co jsem ovšem nestihla, byly tématické workshopy, které se v rámci výstavy Japonismus v českém umění pořádaly. Třeba malování na porcelán, zdobení vějířů nebo tvorba vlastního kimona ... No, to mě trochu (dost) mrzí. 

Výstava se letos nepořádála náhodou. Rok 2014 je totiž rokem výměny mezi zeměmi visegrádské čtyřky a Japonskem.

Informace o japonském umění a kultuře do českých zemích začaly prosakovat od druhé poloviny 19. století díky tehdejším cestovatelům a také umělcům a obchodníkům, kteří navštívili světové výstavy v Paříži, Londýně nebo ve Vídni. Cestovatelem a zároveň umělcem byl malíř a grafik Emil Orlik, který měl na šíření povědomí o Japonsku v českém kulturním prostředí významné zásluhy. Právě  on je autorem barevného dřevořezu Dva Japonci, který se stal ústředním motivem výstavy.  

Podobizna paní Filipiny Hrušové s dcerami od Vojtěcha Hynaise z roku 1897 ukazuje, že japonské dekorace byly součástí tehdejších moderních domácností z vyšších vrstev.  

Do českého prostředí ovšem nepronikal jen japonský výtvarný styl charakterizován výraznou linkou, atypickou kompozicí či specifickou technikou dřevořezu, ale také tamní životní styl. Začaly se zakládat první čajovny, které si od té doby uchovávají v Čechách celkem silnou tradici. Ikonickým podnikem byla Restaurace Sakura v Roztokách, která se nacházela vedle japonizující vily Joea Hlouchy - českého japanologa a sběratele umění. 

Hlouchova vila v Roztokách

Plakát Hotelu Sakura od Josefa Weniga z roku 1927

Hotel Sakura

Podobným podnikem byla také kavárna Jokohama v pražské Lucerně. Foto: web výstavy

Z výstavy Japonismus v českém umění

Výstava se pořádala v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí, kde je také krásný obchůdek s publikacemi, porcelánem, plakáty i textilními doplňky. Koupit tady můžete také dvě publikace, které k výstavě vyšly - Japonismus v českém umění v česko-japonsko-anglické verzi a Japonisme in Czech Art v angličtině. Já přemýšlím o té první. 

Obchod v Salmovském paláci

Knížky si můžete objednat také přes e-shop Národní galerie

Jak se bydlí v Holandsku

Barevně, hravě, zábavně, ale zároveň čistě a minimalisticky. Holanďané si umí vzít to nejlepší ze skandinávského stylu, který ale dokážou interpertovat svým vlastním originálním způsobem. Ten odkazuje na přírodu, humor i útulné domácí pohodlí. Shodou různých náhod jsem se v několika holandských domácnostech octila a pokaždé mě jejich bydlení naprosto okouzlilo. Fotky ovšem žádné nemám, protože mě v té době nezajímaly byty, ale spíš lidi, a tak využívám sdílnosti holandských designérů a fotografů, kteří fotky krásného holandského bydlení zveřejňují online. 

Kdybych mohla, okamžitě se sem stěhuju. Dokonalé bydlení v Arnhemu. Foto: Binti Home 

Takhle krásně se svou rodinou bydlí Agata Seredyn, která spolu s manželem Arekem stojí za značkou dětského nábytku Rafa Kids. Současný byt vznikl z původního obchodu a rekonstrukce trvala půl roku. Foto: Souraya Hassan pro časopis 101woonideeen

Dřevěné stoly od značky SlowWood, které se ručně vyrábí v Holandsku z čistě přírodních materiálů.

A ke krásnému bydlení patří i krásné knížky. Tenhle příběh pro děti věnovaný všem maminkám světa ilustroval Martijn van der Linden.

Lišák, Zajíc a Medvědice od Devoto putují ...

... domů k Hance Š., Karolíně a Ivetě. Protože Hanku Randomize vylosoval jako první, má právo si vybrat, kterého z plyšáků od Andrey Tachezy jí pošleme. Touhle cestou ji tedy prosím, ať se mi ozve na irrinovak@gmail.com, protože u komentu nenechala mail. Všem vám moc děkuju za hojnou účast a skvělé komentáře, a i když nepatříte mezi vítěznou trojici, třeba vám tahle giveaway poslouží jako tip na hezký vánoční dárek, ze kterého budou mít radost děti i rodiče.)

Látkové hračky od české značky Devoto vznikly podle návrhu ilustrátorky Andrey Tachezy. Lišák Robin, Zajíc Ferko a Medvědice Elza se narodili v Čechách ze 100procentní bavlny.

A takhle si plyšáci hoví pod postelí od Devoto.

Výsledná listina náhodně losovaných soutěžících. Byly jste skvělé, těším se někdy příště:)

Lovely novinky v Lavmi

Konec prázdnin bývá trochu smutný. Léto pomalu končí a začínají povinnosti. Dětem i rodičům. Naštěstí ale na světě vznikají věci, které lidem umí zpříjemnit náladu i začákem školního roku. Malým i velkým. Třeba podzimní novinky značky Lavmi. Nové a zábavné jsou motivy v dětské kolekci Heroes, která poprvé zahrnuje také povlečení, a čerstvá a exotická je pak kolekce utěrek a chňapek Umami inspirovaná Japonskem. Jak se na ně dívám, mám hned chuť si uvařit něco asijského. Škoda, že ještě pořád nemám kuchařku Sachie's Kitchen.

Obrazová tapeta Race. Novinka od Lavmi.

Obrazová tapeta At home a povlečení Race od Lavmi.

Nová řada kolekce Heroes vyniká nejen originálními motivy, ale také kvalitním provedením. Polštáře i povlečení jsou pečlivě ušity ze 100 % bavlny, tapety tištěné na netkaný materiál vlies jsou prodyšné a neobsahují PVC. Zdravé a krásné bydlení tak jde ruku v ruce.

Takhle se nová řada kolekce Heroes vyjímá v showroomu ve Zlatnické. 

Heroes potěší hlavně děti, utěrky a chňapky Umami zase maminky. První ilustrace k nové kolekci vznikly v Japonsku, kam zakladatelé značky Lavmi - designérka Babeta Ondrová a herec Jan Slovák letos na jaře vycestovali. Proto v ní najdete motivy hory Fudži, japonských nudlí i tvář asijské dívky, která nasává vůni horké polévky, a možná ji někdy můžete spatřit i v pražských ulicích ...

Utěrky Fuji, Fish, Pho a Seaside z kolekce Umami

Chňapky a utěrky z kolekce Umami.

Třetí podzimní novinkou Lavmi jsou běhouny a prostírání s motivy z jarní kolekce Easy, o které jsem psala v květnu. Díky tomu se v interiéru můžou rozehrát harmonické kombinace, kdy se vzory opakují na tapetách i doplňcích. Prostírání je stejně jako utěrky z čisté bavlny.

Běhoun Stars

Běhoun Stars v šedé variantě

Nové prostírání si můžete prohlédnout nejen na webu, ale také v showroomu ve Zlatnické 12.

Francouzsko-americká spolupráce na britské půdě

Americká značka Anthropologie dlouhodobě spolupracuje s francouzskou ilustrátorkou Florence Balducci, která se také postarala o její prezentaci na aktuální akci The London Design Festival. Tahle mezinárodní spolupráce se mi moc zamlouvá a zároveň mi připomněla, jak krásně Florence kreslí a tvoří. Její ilustrace se objevují nejen na papíře, ale také na keramice, oblečení nebo tapetách. Moc hezky se na to dívá.

Autoportrét francouzské ilustrátorky Florence Balducci, zdroj: LDF

Florence se narodila v roce 1961 ve Francii, kde studovala výtvarné umění na prestižní École des Beaux-Arts v Nancy. Teď ale žije a pracuje v Paříži a po dvaceti letech ve funkci kreativní ředitelky v agenturách Saatchi&Saatchi, JWT a Alice si užívá práci na volné noze. Kreslí, navrhuje, vymýšlí kreativní projekty a kombinuje různé grafické techniky. Florence ve svých ilustracích přetváří přírodu a historii do svého vlastního světa fantazie, který nezapře inspiraci tvorbou španělského designéra Jaimeho Hayona nebo amerického režiséra Wese Andersona.

Tapety Namibian pro Anthropologii z roku 2010

Tunika Cleo z letošního jara pro Anthropologii a bloky Fashionista Tea z roku 2012  pro LE THÉ DES ÉCRIVAINS

Nádobí, jehož inspirací byly La Fontainovy bajky, vzniklo letos v lednu pro porcelánku FAINCERIES DE GIEN

Vzpomínka na prázdniny

Každý rok to mám stejně. V květnu se začínám těšit na prázdniny, ty si pak naplno užívám a v září už se nemůžu dočkat, až vypukne podzim. A pak zima. A pak Vánoce.) Děti to ale mají jinak. Ty by letní prázdniny chtěly mít pořád. Obzvlášť když byly tak nabité jako letos. Domi byla poprvé v Paříži, podruhé v Londýně a po několikáté si užívala léto na Lipně včetně obří Lego přehlídky. Musím říct, že cestování zvládala naprosto skvěle a to i ve chvíli, kdy celá promočená a hladová postávala pod Eiffelovkou a prosila mě, že už jsme ji viděly, a můžem tedy zpátky do hotelu:) No, místo toho jsme šly do obřího akvárka Cinéaqua, kde se jí brzo vrátila dobrá nálada. V Londýně bylo naopak nečekaně obrovské vedro, ale naštěstí tu je spoustu hřišť a parků, takže to bylo spíš příjemné překvapení. Ale dost slov. Následují fotky. Tady je náš fotoreport prázdninových vzpomínek. 

Ve Francii jsme si užívaly hodně hřišť a parků, kde člověk viděl samé tatínky se dvěma a více dětmi - wow.) Taky jsme si vychutnávaly ovoce a sladkosti z místních trhů a obchůdků a s o dost menším nadšením procházely rušné pařížské centrum, které bylo v červenci plné pláštěnek a deštníků ... 

Mix hřišť a parků v Paříži a v Roissy en France, kde jsme první noc spaly. 

Kromě malin jsou všechny fotky z vyhlášeného pařížského obchodu se sladkostmi À la mère de famille.

V souboji Eiffelovka versus kolotoč to u dětí na plné čáře vyhrála pouťová atrakce.) A mořské kino se jim taky moc líbilo. 

Tady jsme v Paříži spaly a kromě té hezké chodby, jídelny a terasy s nábytkem od Vitry to byla fakt příšerná zkušenost. Nepříjemný personál, rozpadající se postele a ignorace toho, že Domi sní na snídani maximálně jeden croissant, takže by nemusela platit deset euro jako dospělá:)

V Londýně mě zaujalo obrovské množství kadeřnictví různých stylů, vždypřítomná zeleň, designové obchůdky a příjemné kavárny a restaurace. 

Park v Geffrye Museum, slevy v Twentytwentyone a interiér jednoho hezkého květinářství v Islingtonu

Mix londýnských kaváren a restaurací

Bleach London. Kadeřnictví, kde vám udělají takový ty bláznivý účesy v barvách cukrový vaty. 

A odsud zase vyjdete jako rockabilly girl.

Trasu Paříž-Londýn jsem se snažila přizpůsobit tak, aby to každou z nás (Domi, Anežku a mě.) bavilo. Proto ty hřiště, sem tam nějaká móda a kosmetika, ale našla jsem si čas i na design. Report z výstavy současného designu najdete tady, článek o obchodě s udržitelným designem zase tu. A v magazínu Bonami si můžete zpětně přečíst moje letní designové průvodce po Paříži a Londýně. Něco už je pasé, něco se ale stále bude hodit. Tímto se s létem loučím a budu se na něj těšit zase příští rok. Teď už se jdu pomalu připravovat na Vánoce:)

Nejkrásnější školky světa

Školní rok už je zase v plném proudu a děti opět ráno odchází do školek a škol. Tráví tu docela dost času a tak je potřeba, aby tyhle prostory byly dostatečně praktické, hravé a esteticky příjemné. Díky internetu jsem si udělala malou exkurzi do školek, jesliček a kreativních dílen pro děti, které jsou zařízené opravdu krásně. 

Na dětské prostory je specialistkou izraelská designérka Sarit Shani Hay, která navrhuje interiéry školek a dětských center stejně jako nábytek a doplňky pro děti. Moc se mi líbí její letošní realizace Ramat Chen Elementary School for Art & Sience v Ramat Gan. 

Ramat Chen Elementary School for Art & Sience v Ramat Gan. Design: Sarit Shani Hay

Práce Sarit Shani Hay zpříjemňuje izraelským dětem i pobyt v nemocnici. Konkrétně v telavivské nemocnici Ichilov, kde v roce 2011 vznikla herna laděná do uklidňujících pastelových barev. 

Herna v nemocnici Ichilov, design: Sarit Shani Hay

O rok dřív se zrodil pohádkový interiér školky v Ramat Gan, ve kterém hrají hlavní roli obří mochomůrky a bílí krokodýli ... 

Školka v Ramat Gan, design: Sarit Shani Hay

Zajímavé prostory pro děti vznikají také v Japonsku, kde dokonce funguje zařízení, ve kterém děti tráví čas ve společnosti seniorů. Za mě je to skvělý nápad, který by se ve větší míře mohl zavést i u nás. Tyhle minimalistické jesličky ve formě dřevěného objektu, které vznikly v roce 2012 podle návrhu Yasutaka Konishi z ateliéru UID, zase děti učí souznit s přírodou. 

Jesličky v Hirošimě z dílny studia UID, foto: Hiroshi Ueda

O tom, že skandinávské děti vyrůstají v hezkém prostředí jistě není pochyb. A dětské kulturní centrum v dánském Koldingu tenhle předpoklad jen potrvzuje. Autorkou je architektka Dorte Mandrup, která pro děti vytvořila různé barvami oddělené zóny, důvtipná doupátka a prakticky zařízenou výtvarnou dílnu. 

Dětské kulturní centrum v Koldingu od architektky Dorte Mandrup, foto: Adam Mørk

A máme tu další skandinávské potěšení pro děti - soubour školek v norském městě Tromsø. Architekti ze studia 70°N stvořili multifunkční prostory, ve kterých je dostatek místa na hraní, schovávání, ale taky čtení nebo vaření. 

Školky v norském městě Tromsø, návrh: Studio 70°N, foto: Ivan Brodey

Domi má dva bratrance, kteří žijí v Německu, a tak jsem měla příležitost vidět, jak vypadají zdejší školky a hřiště. Líbily se mi moc. Tyhle tři školky jsou od berlínského studia Baukind.

Školka od berlínského studia Baukind, ve které židličky fungují jako šuplíky i stavebnice ...

Školka z dílny stejného studia, ve které se opakuje skvělý nápad s víceúrovňovým umyvadlem. 

Třetí školkou od Baukind se prolíná jednotné téma zaměřené na přírodu. 

Hezké školky jsou ale samozřejmě i v Čechách. Taková se nachází v Blansku a jednu její třídu nazvanou Modrá pastelka navrhla designérka Leona Fousková. Povedenou realizaci moc hezky nafotila blogerka a fotografka Bára Grünwaldová. A některé české školky jsou hned krásnější díky nábytku od designéra Tomáše Béma z atelieru a3b, který má samé dobré nápady. Třeba vytvořit křesílko v podobě malého kaštánku ...

Třída Modrá pastelka ve školce v Blansku. Design: Leona Fousková, foto: Barbora Grünwaldová

Křesílka a stolek od designéra Tomáše Béma z ateliéru a3b