Kilim Boots v akci

Nejdřív jsem se na ně s láskou dívala, pak si je opatrně zkoušela a nakonec konečně přinesla domů. Trvalo to asi tři měsíce.) Čekala jsem totiž na ty pravé, což v mém slovníku znamená černé. Kozačky Kilim Boots šité z marockých koberců jsou samozřejmě krásné i v hnědém provedení, ale já mám zkrátka pro černou slabost, a podle toho taky vypadá můj šatník. Černá skoro všude, kam se podíváš. Výjimkou je můj letošní růžový kulich, který s novými Kilimkami skvěle ladí. 

A víte, co je nejlepší? Že Kilimky můžu nosit i v létě. Vezmu si k nim šaty nebo kraťasy a budu vypadat nějak takhle.))

NILA Blog 

NILA Blog 

Pokud vás zajímá historie těchto krásných bot, mrkněte na můj článek pro blog značky NILA, díky níž si u nás Kilim Boots můžete koupit. Prohlédnout si je a vyzkoušet můžete v jejich showroomu v Korunní ulici, kde najdete spoustu dalších skvostů z oblasti udržitelné módy a designu. Třeba marocké taburety, ekologické šperky, kouzelné nádobí nebo etické šaty. 

NILA Store

New Vintage

Vánoce mají jednu obrovskou výhodu. Člověk během velkého úklidu, do kterého se před svátky pustí, objeví spoustu starých pokladů. Třeba moje máma je v tomhle přeborník a tak od ní k Vánocům kromě nových věcí pravidelně dostávám taky ty staré, které pro mě mají často mnohem větší hodnotu. Letos to byl například popelník s ptáčkem od mého táty a kapesníček s vintage obrázky. Moc by mě zajímalo, kdo je autorem toho krásného dětského motivu, do kterého jsem se okamžitě zamilovala.  

Vintage objevy mojí mámy se ovšem netýkají jen věcí do bytu, ale zahrnují taky oblečení. Takhle jsem si třeba oblíbila její "košilku" z NDR, ke které prý kdysi patřily taky kalhotky. Ty ale nijak nepostrádám a tričko původně myšlené pod jiné tričko nosím v létě jako tílko. Stejně tak skvělá je taky folklórní sukně, kterou kdysi ušila moje babička, a před lety mi ji zúžila tak, aby mi byla akorát. Doufám, že tahle záležitost bude v naší rodině pokračovat a Domi moje současné věci bude taky jednou považovat za dokonalé vintage poklady.)

Vintage tílko z NDR. Schválně jestli ho jednou oblékne i Domi.)

Folklórní sukně po babičce. Je stará několik desítek let a stále drží, zatímco ty boty  z jednoho řetězce vydržely sotva rok.

Pro ty, jejichž maminky a babičky staré věci neschraňují, mám tipy, kde je sehnat. Skvělé československé cennosti včetně nádobí, dekorací i módních kousků najdete třeba ve vintage obchůdku v restauraci Nudný otec nebo v Boho. Renovovaný nábytek a doplňky z druhé poloviny minulého století můžete koupit online v obchodě Nanovo, jehož zakladatelé Adam Karásek a Jiří Mrázek se také soustředí převážně na design z bývalého Československa. Pokud ale toužíte po vintage pokladech ze zahraničí, určitě se podívejte do obchodu Retro Factory, který se nachází v prostorách Nákladového nádraží Žižkov. Vlastní ho Ondřej & Tereza - sběratalé užitého umění z 60. a 70. let, kteří mají ve své nabídce opravdové skvosty. Třeba americký automat na žvýčkačky, Snoopy telefon z Japonska nebo slavné retro slepičky na vajíčka (ty jsou i v Nudném otci). Pokud toužíte po vintage vzhledu, ale v současném provedení, určitě se zamilujete do šatů od Lazy Eye nebo Simony Toškové. A nové věci inspirované vintage stylem má ve své nabídce taky ZOOT. 

Vintage Design

Kocour od Libuše Niklové (Nanovo), Hodinkový medailon (Boho), Automat na žvýkačky (Retro Factory), Kadeřnické křeslo (Nanovo), Hodiny Clock (Retro Factory), Slepičky na vajíčka (Retro Factory), Telefon Snoopy (Retro Factory), Věnečky na porcelánové soupravě z Boho a Stůl Dalmatin (Retro Factory)

Vintage Móda

Šaty Lazy Eye (ilustrace Kateřina Kynclová), Psaníčko s tygrem, Modré šaty, Dřevěná stolička, Retro botky, Vintage džíny, Peněženka Santoro

Vánoční radosti

Asi to říkám každý rok, ale na letošní Vánoce se obzvlášť těším.) Ty naše přijdu už dneska, zítra budou další a ve středu, konečně na ten pravý den, ještě třetí. Letos si to tedy opravdu užijeme. Cukroví máme napečené, byt uklizený a dárky zabalené, takže si poslední dny jen užíváme společný čas a vánoční radosti s ním spojené. Zdobení cukroví, otevírání adventních okýnek, vyrábění ozdob na stromeček a čtení i sledování pohádek... 

Rychlo kotě z plsti, které doufám odstartovalo plstěnou sériií ozdob plánovanou pro příští rok.)

Tučňák na dřívku je inspirovaný tučňáky na balícím papíře od Voala, do kterého jsme zabalili letošní dárky.

Tady jsou...

Na dřívka jsme ještě nakreslili zajíce.

A nalepili na ně obrázky z blogu Love from Ginger. Tenhle bílý stromeček má Domi v pokojíčku.

A pod tímhle se budou dneska rozbalovat první letošní dárky...

Ty novinové baňky vypadají po otočení takhle a vytvořili jsme je už loni.

I maminka si letos dopřála adventní kalendář. 

Každý den tak začínám kvalitním černým nebo zelený čajem... 

Příští rok už ale krabičky bude otvírat Domi. Každý den v nich najde malé překvapení... 

Cukroví...na něj se Domi těší každý den:) Máme sice jenom čtyři druhy, ale já jsem maximálně spokojená. Stejně po mě chce každý jen úly a ty jediné umím fakt dobře:) 

A co v těchto klidných dnech čteme? Vracíme se k D.O.M.K.U. a poznáváme New York...

Knížka od Miroslava Šaška To je New York, kterou letos na podzim vydal Baobab.

A abych nezapomněla, každý den se těšíme také na nové políčko adventního kalendáře České televize.

Moji milí čtenáři, přeju vám ty nejkrásnější Vánoce, a těším se na vás zase příští rok. 

Vaše Iri

P.S.: Přes svátky budu zároveň přemýšlet, jak blog trošku pozměnit, takže mi do komentářů klidně piště vaše přání a podněty.)

This is Gold

Říká se, že není všechno zlato, co se třpytí. Práce britské ilustrátorky Aless Baylis se netřpytí, ale zlatá je. Vymyslela pro svou značku vážně skvělý název a díky spolupráci s módními řetězci si její krásné motivy může dovolit skoro každý. Aless navrhuje věci pro Debenhams, H&M, Gap nebo třeba Marks&Spencer. Dlouhá léta pracovala jako ilustrátorka designového papírnictví Paperchase, kde nasbírala potřebné zkušenosti pro rozjezd vlastní značky. V jejím vánočním portfoliu najdete úžasné lední medvědy, srnky i další funny zvířátka a skvělá zpráva je, že Aless brzy otevře vlastní e-shop. Moc se na to těším!

Zdraví vás lední medvěd od Aless Baylis

Díky tomuhle obrázku jsem se do ilustrací od Aless Baylis zamilovala.

Motiv na téhle papírové tašce Aless navrhla pro papírnictví Paperchase.

A pro Paperchase Aless nakreslila i tyhle krásné vánoční medvědy.

Talentovanou britskou ilustrátorku můžete sledovat na Pinterestu, Facebooku, Twitteru, Instagramu nebo jejím blogu. 

Kdo by nedal na radu takhle roztomilého králíčka?.)

Co mě zaujalo na festivalu designSUPERMARKET 2014

Vzpomínáte, jak jsem si pochvalovala atmosféru na akci Prague Design Week? Tak na festivalu designSUPERMARKET byla ještě lepší! Tvůrci byli sdílní, přátelští, a i když se mi na kabátě pářou knoflíky a nedokážu se vzdát svých polorozpadlých bot, nikdo na mě neházel opovržlivé pohledy.) Líbilo se mi, že jakmile jsem vstoupila do místnosti, dostávalo se mi pozornosti a vysvětlení, jakou technologií konkrétní věc vzniká, jaký je s ní spojený příběh i v čem spočívá její funkce a filosofie. Prostě nádhera. Takhle bych si představovala každou podobnou akci, kéž by takový byl i Designblok.)

Součástí akce byla také výstava Roots of European design, na které mladí autoři ze sedmi evropských zemí představili práce zkoumající vliv folklóru na současný design. Na fotce je ukázka z knížky Pop-up Hungary, jejíž autorkou je maďarská ilustrátorka a grafička Zsofi Lazar.

Zaujalo mě skoro všechno a přála bych si umět líp fotit, abych celou tu krásu dokázala zachytit. Asi si budu přát k Vánocům nějaký kurz - neměl bystě někdo tip?.) Ale k věci - díky kolekci pro Dejmidarek.cz, kterou pro nás organizátoři designSUPERMARKETU vytvořili, jsem měla opravdu vysoké očekávání. Těšila jsem se na alternativní módu, originální šperky, ekologický design i věci pro děti. A nebyla jsem ani trošku zklamaná. 

Hned na začátku mě upoutala nabídka knihkupectví a nakladatelství Page Five, kde jsem koupila knížku D.O.M.E.K., kterou jsem chtěla Domi už delší dobu pořídit. Když jí vybírám tyhle zčásti edukativní věci, většinou jí je nedávám jako dárek, ale prostě rovnou, a čekám, zda se jí budou líbit nebo ne. S Domkem to dopadlo tak, že jsme ho v neděli odpoledne, kdy jsem ho přinesla domů, rovnou celý přečetly. Líbil se jí strašně moc a hned začala vymýšlet, jaký speciální domek by si postavila sama pro sebe. Knížka pro děti, o jejíž text, ilustrace i grafickou úpravu se postarali Alexandra a Daniel Mizielinski, nabízí přehled 35 domů z celého světa, které jsou něčím specifické. Najdete tu třeba domy, které připomínají motýla, měsíc nebo hrušku, jsou postavené v podzemí, místo stěn mají závěs nebo jsou úplně průhledné. Jenom mě překvapilo, že polští autoři do výběru nezařadili nejužší dům na světě. Dílo architekta Jakuba Szczęsnyho, které se nachází mezi dvěma varšavskými domy, ve svém nejužším místě měří pouhých 92 centimetrů. Mně o něm řekl Pavel Trojan z Polského institu v Praze, kterého jsem poprosila o pomoc při psaní článku pro magazín Bonami. 

Knížka D.O.M.E.K.

Skvělé knížky prezentovalo také knihkupectví No Ordinary Heroes, které naprosto miluju. Na DSP jsem zatím odolala, ale třeba comics Mother už mám ve svém wishlistu. 

I když jsem se o šperky nikdy zvlášť nezajímala, v poslední době pro ně začínám mít docela slabost. Na festivalu jsem obdivovala kolekci Fixed od Terezy Houdkové inspirovanou plastovými stahováky. Moc se mi líbily taky šperky od značky Blueberries vyrobené technologií 3D tisku. A senzační se mi zdál nápad Kay Konečné, která vám vyrobí prsten, náušnice nebo přívěsek podle vašeho vlastního návrhu. Projekt má nejen geniální nápad, ale také název - jmenuje se Lets Become Paint Friends, protože vlasní šperk si vytvoříte tahem štětce namočeným do husté barvy, který pak Kay odlije do stříbra. 

Kolekce Fixed od Terezy Houdkové

O módu na DSP opravdu nebyla nouze. Já jen lituju toho, že jsem si nepořídila nic od holandských designérů, kteří se na festivalu prezentovali v rámci výstavy Fashionclash. Pět mladých talentů představilo svou tvorbu, která zahrnovala boty, oblečení, šperky i doplňky do bytu. No, snad se v budoucnu naskytne jiná příležitost. Zajímavá byla i bezpředsudková móda od izraelského dua Muslin Brothers z Izraele, jejíž českou prezentaci zařídila Anit z Fashionbook. Tamar Levit a Yaen Levi navrhují oblečení, které není rozděleno podle velikostí ani pohlaví. Jejich kolekce, které může nosit úplně každý tak, jak se mu zrovna líbí, jsou do určité míry reakcí na složitou situaci, ve které se nachází jejich země. 

Triko od holandské návrhářky Judith van Vliet 

Tohle je designérka Joelle Boers (s polštářem z vlastní dílny), která byla opravdu moc milá. Oslovila mě s otázkou, jestli jsem blogerka (to asi poznala podle toho zevl oblečení.) a začala mi vysvětlovat, co dělá a co se jí líbí na českém designu. Prozradím, že má ráda Odivi, a že si o dní Iva hned něco pořídila.)

Muslin Brothers

Zajímavé byly ale samozřejmě také kolekce českých návrhářek. Znova a znova jsem obdivovala krásné prádlo a trika od Jany Thálové, multifunkční kabáty a šaty od Josefiny Bakošové nebo novou kolekci od Zdeňky Imreczeové, která své starší modely prodávala se slevou. Zase jsem odolala a tak toho teď zase lituju.) Skvělé byly taky české kousky z projektu Local Icons, který založila Veronika Ruppert a Katarína Král. V jejich výběru jsou kvalitní věci od českých výrobců, jejichž značka je spojena s průmyslovou historií kraje, ve kterém se nachází. Mně se moc líbíly košile vimperské značky VAVI nebo dětské prestižky.  

Dětské boty Prestige a košile VAVI z projektu Local Icons. Obojí mi představila Veronika Ruppert, která je fakt moc příjemná, a má stejně krásný hlas jako na rádiu Wave.)

Možná se to na první pohled nezdá, ale design neznamená jen tvorbu nových věcí, ale také transformaci těch starých. Právě tím se zabývá projekt Contiqua, který odpad z průmyslového designu přetváří v nové věci. Značku založil Jindřich Fialka, který spolupracuje s českými designéry na tvorbě nových produktů vzniklých ze zdánlivě nepotřebného odpadu. Kožené kabelky a peněženky od Mili Havrlantové byly například vyrobeny z prvotřídní kůže, která zbyla při výrobě kancelářského nábytku. Lucie Houdková zase navrhla šperky ze dřeva, které pro svou výrobu klavírů používá značka Petrof. A Jindra aktuálně pracuje na další nové kolekci, o které mám ale ještě zatím mlčet. Tak já tedy držím slib a těším se na první půlku příštího roku, kdy má být tajemství odhaleno. 

Náušnice Contiqua od Lucie Houdkové

Nemůžu uvěřit tomu, že na festivalu bylo k prodeji tolik krásných oblečků, a já Domi žádný nekoupila. Chtěla jsem jí pořídit sukni s ilustrovanýma kapsičkama od NAPOLI, ale ta by jí byla malá. Nové věci pro větší děti měly holky z Ice Ice Baby, ale já jsem se nějak nedokázala rozhodnout. A kdyby Domi byla ještě miminko, určitě bych jí pořídila pletené capáčky z merino vlny od Zdeňky Tvrdíkové, které vznikly v rámci projektu Alterdeco. Ten loni založily Lucie Špláchalová a Terezie Honsová, které napadlo, že starší lidé dnes těžko hledají novou práci, ale zase často umí něco, co dnešní mladá generace příliš neovládá - ruční práce. A tak vznikl koncept, který se zaměřuje na šikovné lidi nad 50 let. Ti tvoří na zakázku rukodělné výobky, za které jim Lucka s Terezou zaplatí, a dál je prodává pod vlastní značkou. 

Pletené věci pro děti od Alter Deco

Pokračování reportu zaměřeného na interiérový design najdete v mém článku pro magazín Bonami.cz.

Jak to u nás letos dopadlo s adventním kalendářem

Stejně jako loni jsem si představovala, že s Domi vytvoříme nějaký krásný DIY kalendář, do kterého jí na každý den připravím malé překvapení. Stejně jako loni jsme se k tomu nedostaly. Když už bylo jasné, že tuhle variantu opět nestihneme, začala jsem se ohlížet po kalendářích, které se dají vytisknout, koupit nebo zkonzumovat. Vyhlídla jsem si jich hned několik a jeden z nich už skoro skončil u nás doma. 

Po domečkovém kalendáři z Mr Prinatbles koukám už dlouho a zase to s ním letos nevyšlo. Tak příští rok.

Naše Domi miluje tučňáky a tenhle by jí jistě udělal radost. Na advent by ale jeden nestačil.)

Tyhle adventní krabičky z Tchiba jsou ideální právě pro uložení malých adventních radostí. 

A tenhle adventní kalendář si asi ještě koupím. Pro sebe.) A příští rok dám do krabiček malá překvápka:)

Už to vypadalo, že skončíme u klasického čokoládového, který koupíme v nejbližším obchodě, ale nakonec ne. Objevila jsem totiž nejkrásnější adventní kalendář na světě, a i když to zrovna nebyla levná záležitost, nedokázala jsem odolat. Pro hračky od německé značky Playmobil, jejíž nabídku postaviček jste mohli obdivovat i na letošním Desigbloku, máme s Domi zkrátka slabost, a tak jsem věděla, že z vánočního kalendáře bude šílet. A taky že jo. Doufám, že si s ním budou hrát taky její budoucí sourozenci i moje vnoučata:) My si ho zatím naprosto užíváme a každý den se těšíme na nové mini překvapení.

Adventní kalendář od Playmobil

Součástí balení je tahle papírová skládačka, do které každý den přidáváte nové věci.

Koníček byl pod číslem 1 a stále patří k nejoblíbenějším.

Andílek s miminkem v kočárku ale taky vede.)

A do těchto saní 24. prosince usedne ten, který naděluje dárky. K dispozici má pero a wishlist.)

Doma jsem dostala vynadáno, jaké že to kupuju drahé hlouposti, ale mně takhle zkrátka někdy přepadne touha splnit Domi to, po čem bych já sama v dětství toužila.) Taky to tak občas máte?