Tajemství udržitelné módy odhaleno.

Čím dál víc lidí přemýšlí nad tím, jak se vyrábí věci a oblečení, které nosí a používají. Aby taky ne. Z dokumentů, videí a infografik, které se díky internetu šíří neuvěřitelně rychle, víme, jak hrozné má rychlá móda dopady. Lidé, kteří ji vyrábí, trpí chudobou, stresem a zdravotními problémy. Trpí také naše planeta, ze které nadměrně čerpáme zdroje, a zatěžujeme ji obrovským množstvím chemických látek. Víme, že toho kupujeme víc, než potřebujeme. Zajímáme se o to ale pozdě. Hrůzu, jejíž kořeny sahají do konce 70. let, kdy Čína začala obnovovat svůj ekonomický systém a postupně se otevírat světu, totiž po více než třiceti letech nejde jen tak zastavit. Lepší ale pozdě než později a tak pořád existuje naděje, že spotřebitelský svět opět najde svou dávno ztracenou rovnováhu. A naštěstí jsou lidi, kteří ví, jak na to. Patří mezi ně i guru udržitelné módy Kamila Boudová, která na svých workshopech odhaluje tajemství, jak vyrábět věci jinak a lépe. Konkrétně tak, aby neexistoval žádný odpad. Bylo mi vekou ctí a potěšením, že jsem se její interaktivní přednášky mohla koncem března zúčastnit, protože mi pořádně rozšířila obzory. 

Odbornice na téma udržitelné módy Kamila Boudová během workshopu na téma "S Fashion", který se v březnu uskutečnil v galerii CZECHDESIGN. 

Změnit zavedený systém je nesnadné, ne-li přímo nemožné. V módě pracuje 40 miliónů lidí, kteří vytváří komplexní systém s globálním dosahem. Obří síť dodavatelů, partnerů a klientů, do které jsou zapletené vlády, organizace a média, nejde jednoduše rozplést. Přispět můžeme maximálně k tomu, aby se nerozrůstala. Podporou lokální výroby, omezením spotřeby a recyklováním. Touhle cestou se ale vydají jen lidé uvědomělí, kterých je ve společnosti menšina. Zbylá většina se bude chovat tak, jak je to pohodlné. A tím nákupy v řetězcích beze sporu jsou. Špatné svědomí z dopadů rychlé módy většinou přejde s prvním kliknutím na odkaz s nabídkou krásných a cenově dostupných věcí, které denně chodí do mailových schránek. Podnikatelé chtějí vydělávat, spotřebitelé utrácet. A tak se levně vyrábí, hodně kliká a ještě víc prodává. 

Během workshopu se nejen poslouchalo, ale také diskutovalo. Třeba nad tím, proč je fast fashion tak lákavá. Protože je levná, snadno dostupná a díky spolupráci s talentovanými lidmi také čím dál hezčí... Za její nezdravou výrobu ale tvrdě (za)platíme. My, naše děti, naše vnoučata...

UDRŽITELNOST = VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ TAK, ABYCHOM NEOMEZILI ŽIVOT BUDOUCÍ GENERACE. 

Značky samozřejmě sledují trendy ve společnosti a tak si v posledních letech všimli, že lidé o výrobě oblečení začínají přemýšlet. Přichází proto s kolekcemi, které jsou co nejvíc "dozelena". Marektingovým hitem je především organická bavlna, která je výsledkem pěstování šetrného k přírodě - tedy bez použití umělých hnojiv a syntetických pesticidů. Řetězce, které věci z tohoto materiálu mají ve své nabídce, ale často používají jeden z nejnižších možných certifikátů. Podíl organické bavlny tak většinou nepřesahuje 70 procent a navíc není vůbec jisté, jak moc etické a ekologické bylo další zpracování konkrétního módního kousku. Jisté nakonec není ani samotné složení. V roce 2009 indické úřady napříklady odhalily, že ekologicky pěstovaná bavlna, kterou odebíraly společnosti H&M, C&A a další módní značky, byla ve skutečnosti geneticky upravená. Zákazníci, kteří si v těchto řetězcích pořídili oblečení s visačkou "bio", si tak připlatili maximálně za dobrý pocit. Jak je to možné? Jak můžou značky spotřebitelům takhle lhát? Nelžou. Nebo alespoň ne vždy. Někdy to prostě jen nevědí. Nákupčí nemají tušení, z jakých materiálů je oblečení ušité, ani za jakých podmínek. A to dokonce ani tehdy, když továrnu osobně navštíví, a pravidelně ji nechávají kontrolovat. I přes požadované standarty totiž tlačí na cenu, která majitele továren donutí certifikovanou výrobu přesunout jinam. Do výrobních budov, kde žádné kontroly nejsou, a náklady na materiál i lidskou práci výrazně klesnou. Pozornost značek se zvýší až tehdy, kdy se stane nějaké katastrofa, se kterou je spojeno jejich jméno. Tak jako v případě zřícení textilní továrny Rana Plaza v bangladéšské Dháce, o které jsem loni psala u příležitosti Fashion Revolution. 

Víme, že je něco špatně, ale co s tím? 

I kdyby to řetězce myslely opravdu dobře, jsou už tak velké, že svoje kroky nedokážou kontrolovat. A jejich zákazníci už vůbec ne. Řešení? Podpora malých, nejlépe lokálních značek. Ani u nich není jisté, zda všechno dělají v souladu s udržitelností, ale jde to mnohem lépe zjistit. A některé z nich na transparentní výrobě dokonce postavily svou základní filosofii. Příkladem je belgická HONEST BY, která ke svému oblečení a doplňkům nabízí také dokonale detailní info o materiálu, výrobě a ceně. Zjistíte odkud pochází a jak byl vyroben každý kousek oblečení včetně takových maličkostí jako je knoflík, zip či štítek o údržbě. Dozvíte se, jaký podíl z celkové ceny tvoří použitý materiál, a na kolik vychází samotné zpracování. Jde o návrhářské věci, které nejsou úplně levné, ale já si na ně pomalu, ale jistě začínám myslet. Tak jak to ve slow fashion má být.)

Květinové šaty HONEST BY od Cally Haynes, cena 185,7 eur (z toho 44,64 euro připadá na materiál, 34,80 eur na výrobu, zbylou část ceny tvoří marže) Materiál: 100% organická bavlna z Indie, bavlněná krajka a hliníkové knoflíky jsou z Francie, šaty jsou ušité v Rumunsku, sřih trval 21 minut, ušití 200 minut, žehlení 15 minut. Potisk navrhla Calla a zabralo jí to 12 hodin. 

Nápoje během workshopu se podávaly z hrnků Bo Concept. Mám tuhle dánskou značku strašně ráda, ale přiznám se, že netuším, do jaké míry je udržitelná. 

Každopádně z nich popíjela i samotná Kamila a hrnky navíc podporují mladý design. Motivy jsou totiž výsledkem studentské soutěže. Tenhle s pávem například navrhla americká grafička Marry Schroers.

Druhý detail na Kamily ruku ukazuje náramek od francouzské šperkařky Eleny Meyer, v jejíž nabídce mimo jiné najdete "nadčasovou kolekci". 

Workshopu se zúčastnila také Katarína Král, která mimo jiné stojí za projekty Czech Labels&friends, Fashion Map nebo Local Icons, a další má v plánu. 

Rozsáhlá knihovna v centru CZECHDESIGN, kde se workshop pořádal. 

Kamila se udržitelné módě věnuje už několik let a tak má velké zkušenosti s hledáním cesty, jak se k její podstatě co nejvíc přiblížit. Možných způsobů objevila hodně, ale s žádným z nich nebyla úplně spokojená. Ovšem jen do doby, než narazila na princip Cradle to Cradle, který je založen na trvalém koloběhu. Odpad je vnímán jako cenná surovina pro další výrobu. Přesně tak, jak to funguje v přírodě. Už při navrhování produktu a plánování jeho výroby je maximálně zohledněna šetrnost k přírodě a respekt k lidské práci. Ne ovšem ve smyslu minimalizace nákladů a omezeného množství vyrobených věcí. Růst je správný a v přírodě nezbytný. Jde ale o to použité materiály efektivně využít a představit si, jak mohou posloužit, až se výrobek přestane používat. Věci je tedy potřeba vyrábět tak, aby se nikdy nemusely vyhodit, ale dále využít. Buď tak, že  se rozloží v přírodě a stanou se živinou pro biologické procesy, nebo se dále zužitkují v průmyslové výrobě. V každém případě se zachová princip uzavřeného kruhu a to buď v "technickém cyklu" nebo v "biologickém cyklu". Jde tedy o způsob výroby, při které nevzniká žádný odpad, protože použité materiály se rovnou stávají surovinou pro další výrobu. 

Kategorie spotřebních věcí zahrnuje čistící prostředky, šampóny, obaly atd. Do druhé kategorie spadají auta, pračky, televize a další technické záležitosti, které se rovnou vyrábí tak, aby každá jejích část po "vyhození" mohla být využita v dalším výrobním procesu. Zdroj: Web profesora Michaela Braungarta - zakladatele koncepce Cradle to Cradle.

Možná vám to zní jako pohádka, možná jako přirozená věc, která vlastně neobjevuje nic nového. V přírodě se tohle přece děje odjakživa. Revoluční je ale myšlenka trvalého růstu, který ovšem nijak neubližuje naší planetě. Nové věci se můžou i nadále vyrábět a používat, jen je potřeba celý proces a jeho dopady dobře zvážit a naplánovat. Koncept byl oficiálně představen v roce 2002, kdy německý chemik Michael Braungart spolu s americkým architektem Williamem McDonoughem vydali knihu Cradle to Cradle. Braungart se ale myšlenkou zabýval už od začátku devadesátých let, kdy začal pracovat na konceptu Inteligentního výrobního systému. V roce 1991 Braungart svého kolegu doporučil, aby zpracoval principy udržitelného designu pro Expo, které se pořádalo v německém Hannoveru. O rok později Braunhart s McDonoughem vydali publikaci The Hannover Principles: Design for Sustainability, kterou město ve stejném roce představilo na konferenci v Rio de Janeiro. Brazílie se tak stala jednou z prvních zemí, kde se koncept aplikoval. Konkrétně při stavbě zařízení pro čištění odpadních vod v jedné ze zdejších chudinských čtvtí, kdy během čistícího procesu vznikly živiny, které se následně využily jako hnojivo v zemědělství. 

Michaela ani Williama na fotce nehledejte. Vpravo je Douglas Mulhall, spolupracovník Michaela Braungarta, který o konceptu Cradle to Cradle v roce 2010 přednášel na Fakultě Architektury pražské ČVUT. Zdroj: FA ČVUT

Během dalších téměř dvaceti let oba odborníci spolupracovali s mnoha značkami a výrobci, se kterými vymýšleli, jak koncept uplatnit v praxi. V roce 2006 se například William McDonough za podpory herce Brada Pitta podílel na stavbě 150 udržitelných domů ve městě New Orleans, které bylo zdevastováno hurikánem Katrina. Na projektu se podílelo 13 architektonických firem, které v říjnu 2008 dokončily prvních šest domů. V roce 2010 pak pánové založili Cradle to Cradle Products Innovation Institute, prostřednictvím kterého také udělují certifikát, že je dané zboží vyrobeno v souladu s filosofií Cradle to Cradle. Instituce loni představila projekt Fashion Positive, který pomáhá značkám, designérům a výrobcům tvořit udržitelnou módu. Na programu se podílí například značka G-Star Raw, která vyrábí kalhoty z neupravované džínoviny nebo módní návrhářka Stella McCartney. Součástí týmu je pak například i modelka a herečka Amber Valletta. 

29. dubna Fashion Positive pořádá v New Yorku event zaměřený na udržitelnou módu. Předem závidím všem, kteří se ho zúčastní.) 

Úplně první módní značkou, kerá získala certifikát Cradle to Cradle, se stala belgická rodinná firma JBC. Certifikát se vztahuje na její Basic řadu Revive, která zahrnuje mikiny, tílka, tepláky nebo kraťasy. Mezi fanoušky udržitelné kolekce patří i řada belgických sportovců. Třeba tenistka Kim Clijsters. 

Kim v udržitelné kolekci Revive od JBC. Věci jsou vyrobené z organické bavlny nebo z polyesteru (třeba vesta). Tak aby se daly plně recyklovat nebo se rozložily v přírodě. A nejsou drahé. V aktuální nabídce je třeba tílko za 10 eur, vesta z polyesteru stojí 12,50 eur. 

Vesta

Tílko

V souladu s principem Cradle to Cradle ale samozřejmě můžou být i věci, které certifikát nemají. U nás se k téhle filosofii v mých očích blíží třeba projekt Contiqua, pro který designéři navrhují módní doplňky a šperky vyrobené ze zbytkových materiálů vzniklých při výrobě něčeho jiného. Technikou Up-Cycling vznikla také kolekce Fishnet od Zuzany Sedmidubské. A návrhářka Natálie Steklová ve svých kolekcích zase často pracuje s organickou bavlnou, ze které jsou ušitá i trička od Zoot Lokál. 

Kolekce Fishnet od 7dub. Foto: Vendula Fantová

A koncept Cradle to Cradle koneckonců můžeme uplatnit v roli zákazníka i v případě, že si certifikované zboží nekupujeme. Stačí si jen představit, jak věc, kterou si chceme pořídit, plánujeme využít. Budem nám sloužit pár dní, měsíců nebo dokonce let? Jak s ní naložíme, až ji už nebudem potřebovat nebo chtít? A potřebujeme ji vůbec? Za každý takhle rozumně odložený nákup si dejte peníze stranou a určitě zjistíte, jak moc dokážete  ušetřit. A peníze pak můžete investovat rozumněji. Třeba do knížek. Duo McDonough&Braungart spolu předloni vydalo ještě publikaci The Upcycle, ve které pánové shrnují své zkušenosti, jak koncept funguje ve skutečné výrobě. Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom vytvořili komunitu, kterou téma zajímá, a knížku si  od sebe vzájemně půjčovali.)

William McDonough & Michael Braungart: The Upcycle

Tipy z oblasti udržitelné módy najdete také v kolekci, kterou Kamila loni vytvořila pro Dejmidárek. A pokud mě čtou také návrháři, které téma zajímá, určitě si nenechte ujít workshop "The S Fashion" určený pro designéry, který se 28. května uskuteční ve Scholastice.