Udržitelné město

Spojení, které pro mě má kouzelný zvuk. Udržitelnost miluju a zároveň jsem rozený městský typ. Líbí se mi, že je Praha plná parků a míst, kde se můžete v klidu procházet, relaxovat a být ve městě i v přírodě zároveň. Chybí mi ale komunitní smýšlení, a to i přesto, že tady roste počet akcí typu Korso Krymská nebo Zažít město jinak. Většinou je to jen alternativně převlečená příležitost, jak lidem něco prodat, ale vytvořit tady opravdovou přátelskou komunitu bez pseudo hipster nádechu je tady hodně vzácné. Ve Finsku tohle umí mnohem líp a začínají už od samotných bytových projektů. Nic se nešije horkou jehlou, ale všechno se pečlivě promyslí, propojí a výsledek stojí za to. Mám radost, že díky YIT se severský koncept blízkých služeb v okolí, hospodárného bydlení a sousedského sdílení dostává i k nám. 

Areál Konepaja v centru Helsinek, ve kterém YIT vybudovala komplex bytů, v nichž funguje sousedská pospolitost.

Udržitelné město funguje na několika jednoduchých principech. Většinou se buduje v bývalých průmyslových areálech, které se dají přeměnit na propojený systém budov. Všechno je tu nadosah, takže odpadá nutnost přílišného cestování. Obchody, školy i služby máte takřka u domu, pracovat můžete v blízkých kavárnách nebo i v kanceláři, o kterých tu vzhledem k atraktivitě místa není dlouho nouze. Svou architekturou ale samozřejmě musí ekologicky i esteticky zapadat do konceptu. 

Nakupování v udržitelném městě připomíná výlety do vesmíru. Tenhle je součástí projekt Tripla, který YIT staví v helsinské čtvrti Pasila. Foto: YIT

A jak se pozná, že se dílo povedlo? Podle příjemného pocitu zdejších obyvatel. K němu přispívá i lokální umění vytvořené z recyklovaných materiálů. Řeč je přitom nejen o fasádách, tak jak v případě motivů z grafického betonu, ale také o stěnách v interiéréch, o jejichž ozdobu se postaral třeba umělec Pekka Paikkari. Jeho dílo Joet (finsky řeka) vytvořené z potopených klád a obnoveného skla se objevuje v bytech projektu ve finské čtvrti Penttilänranta.  A proč si neozdobit také plot, který obklopuje stavbu v procesu? YIT se při budování kanceláří Kasarmikatu21 v centru Finska spojila se street art umělcem Jani Tolinem, díky jehož kouzlům s pastelovými spreji se rozestavěný projekt proměnil v malou galerii. U nás něco podobného dělá Pasta Oner, tak díky za něj.)

Jani Tolin a jeho graffiti dílo na stavbě. Foto: YIT

Chcete také žít v udržitelném městě? Praha má k němu určitě dobře nakročeno. Třeba v projektu Suomi Hloubětín, který se nachází na ploše bývalého brownfieldu mezi ulicemi Kolbenova, Kbelská a Poděbradská. 

Konec moře

Když ji spatříte poprvé, máte pocit, že je daleko, i když je blízko. Mluví klidně, potichu a dává si pozor, abyste náhodou nezjistili, jaká doopravdy je. Pak se s ní vidíte podruhé, potřetí, počtvrté... ale až tak při pátém setkání začínáte tušit. Že má pikantní smysl pro humor. Že vnímá věci jinak než ostatní. Že je stejně hodná jako krásná. A taky že umí kreslit a psát. O tom druhém se můžete přesvědčit v její literární premiéře Konec moře s ilustracemi od Lady Brůnové. 

Zuzka Kučerová: Konec moře

Zuzka je profík přes zkratky. Umí třeba vtěstnat svoje vztahy do jedinýho nadpisu.)

 

Poctivá houbička z HNST.LY tu není náhodou. I Zuzčina knížka je poctivá. Od začátku do konce vyrobená u nás a s její koupí příspějete na provoz krizové telefonické Linky seniorů, kterou od roku 2002 provozuje Elpida.

Zuzka píše o zdánlivě běžných životních situacích, které zažíváme úplně všichni, a tak je i dobře známe. Schválně, kolikrát se v knížce poznáte. Možná se párkrát i zastydíte, ale o hodně víckrát se zasmějete. A hlavně, a to je nejdůležitější, se hluboce zamyslíte. Nad naší společností i sami nad sebou. Myslím, že každý z vás si v knížce najde tu svou. Kapitolu. Tou mojí je "Změna". Až po jejím přečtení jsem konečně a navždy pochopila, že změnit se můžeme jen my sami. Ostatní změnit nemůžeme a změnu ve vlastním nitru za nás nikdo jiný neudělá. Jsme v tom sami. Tak do toho. Už teď je pozdě. 

Knížku Konec moře pořídíte buď online přes eshop Elpidy nebo offline na několika místech:

Výdejny ZOOT: Anděl, Hlavní nádraží, Dejvická, Budějovická a Celnice

Kavárny: EMA Espresso Bar a Mama Coffee

Papírna: Luxusní lokální papírnictví, které knížku tisklo. 

Komplet informace jsou k dispozici na webu Konec moře, přes který stačí kliknout a knížku objednat. Těším se, až mi napíšete, jak se vám líbila.

Pokoje VI.

Tak jsme si zase jednou vyšli objevovat bydlící nápady českých studentů designu. Tentokrát jsme s sebou vzali i tatínka, takže jsme to měli s patřičným komentářem, že jestli tohle je design, tak on ho moh jít studovat taky. Klasika.) No... ale měl trochu pravdu. V předchozích letech byly pokojíčky mnohem nápaditější a člověk v některých z nich zatoužil bydlet. Tyhle se spíš snažily sdělit názor na soudobou společnost a vyjádřit vlastní nitro jejich autorů. I tak se ale na letošní výstavě našla doupátka, ve kterých jsme si vyhrály celá rodina s šéfkou Domi v čele:)

Po výstavě jsme se stavili v místní kavárně, kde mají hezoučký koutek pro děti a v něm krabice plné překrásných vintage knížek. Zavzpomínala jsem na moji oblíbenou o Adamovi a Otce s ilustracemi od Jitky Kolínské, které bych doma strašně chtěla jako plakáty. Hlavně tyhle tři:

No, bylo to fajn rodinné odpoledne a já jsem opět děkovala bohu za to, jak krásné vztahy po rozvodu s bývalým manželem máme. Asi o tom natočím nějakou docu soap, abych inspirovala ostatní.) Začátky nebyly lehké, ale vyplatilo se vydržet a dočkat se bodu, kdy je to takhle super. 

Vánoční DIY: Rozsvícený Toolbox

Samozřejmě vím, že je teprve listopad a na vánoční přípravy je poněkud brzo. Jenže to čerstvé stěhování v tomhle podzimním období je přece jen spojené s jistou nostalgií a já už se prostě letošních svátků nemůžu dočkat. Jsem plná emocí a potřebuju je naplno prožít.) Což v reálu znamená, že už máme stromeček, příští týden se vrháme na perníčky a dnes jsem se pustila do malé vánoční dekorace. Svůj šedý Toolbox od Vitry jsem prozářila světýlky a postavila ho před kovovou nástěnku ověšenou ozdobami. Pokaždé, když se tím směrem podívám, mám radost a to je hlavní.)

Sváteční tool box upgrade.)

Jak napovídá samotná fotka, vytvořit tohle zimní zátiší není nic těžkého. Plastový box, který pro značku Vitra navrhl v roce 2010 izraelský designér Arik Levy, je dokonale univerzální a žádná dekorace mu nemůže ublížit. Aby svítící drátek dobře držel, oblepte vnitřní okraj boxu oboustrannou lepící páskou, a drátek na ni sem tam přichyťte. Nebude pak padat a zvenku to bude vypadat hezky. 

Já sem tuhle chytrou izolepu hledala online a člověk se jen diví, co dalšího přitom objeví. To takhle kliknete na provozní potřeby v eshopu německé značky Engelbert Strauss a zjistíte, že hned v další kategorii prodává outdoorové a pracovní oblečení, které zahrnují i dost šik kalhoty, cool sukně nebo sexy džíny s ženským střihem, sedmi kapsami a podílem elastanu pro dokonalé pohodlí. Možná se díky těmhle všem vlastnostem objeví i v mém vánočním wishlistu. Když jsou pracovní, tak musí něco vydržet a zároveň jsou jiné, než v "normálních" obchodech. Hotové fashion win-win.)

 

Nejen, že jsou šík, ale mají i kapsu na skládací metr a přihrádku na drobný.) Foto: Engelbert Strauss

Ale zpátky k vánočním dekoracím, které jsem trošku ukradla ze stromečku a pověsila je na kovovou nástěnku Stradivarius. Jsou tam hlavně skvosty z Bella Rose jako třeba růžová pírka, klíček, brusle nebo skleněná baňka naplněná stříbrným prachem. Myslím, že přesně tyhle maxi skvosty vyniknou na mřížce ještě o něco lépe než klasicky na stromečku. 

Děkuju za pozornost a přeju hezké předvánoční přípravy:)

Prázdniny na Smíchově

Začalo to tak, že jsme měli hlídat psa. Někomu, kdo odjíždí na několikatýdenní prázdniny do východní Asie. Z hlídání nakonec kvůli strachu na obou stranách sešlo, ale z malého Airbnb ne. Skutečně jsme si sbalili nutné minimum a po vzoru výměnného pobytu ve stylu Behomme jsme vyrazili vstříc smíchovskému dobrodružství. Je neuvěřitelné, co tahle malá změna způsobí za velké věci. Máte pocit, že jste najednou někým jiným. Hlava je plná nových nápadů, jak tuhle změnu využít k lepšímu. Brzy se všechno pravděpodobně vrátí do běžné rutiny, ale ten adrenalin prvních "nových" dnů si hodlám užít na maximum.)

New Home, New Ideas.)

Teď je všechno čerstvé a hlavně tu ještě nemám foťák, abych začala s důkladnou reportáží. Ale co zatím není, brzo bude a to ve velkém stylu. Den po dni nebo aspoň týden po týdnu. A na závěr vám prozradím hlavní důvod téhle geografické změny. Pes hrál totiž v celém procesu poněkud vedlejší roli...