Tak jsme si zase jednou vyšli objevovat bydlící nápady českých studentů designu. Tentokrát jsme s sebou vzali i tatínka, takže jsme to měli s patřičným komentářem, že jestli tohle je design, tak on ho moh jít studovat taky. Klasika.) No... ale měl trochu pravdu. V předchozích letech byly pokojíčky mnohem nápaditější a člověk v některých z nich zatoužil bydlet. Tyhle se spíš snažily sdělit názor na soudobou společnost a vyjádřit vlastní nitro jejich autorů. I tak se ale na letošní výstavě našla doupátka, ve kterých jsme si vyhrály celá rodina s šéfkou Domi v čele:)
Po výstavě jsme se stavili v místní kavárně, kde mají hezoučký koutek pro děti a v něm krabice plné překrásných vintage knížek. Zavzpomínala jsem na moji oblíbenou o Adamovi a Otce s ilustracemi od Jitky Kolínské, které bych doma strašně chtěla jako plakáty. Hlavně tyhle tři:
No, bylo to fajn rodinné odpoledne a já jsem opět děkovala bohu za to, jak krásné vztahy po rozvodu s bývalým manželem máme. Asi o tom natočím nějakou docu soap, abych inspirovala ostatní.) Začátky nebyly lehké, ale vyplatilo se vydržet a dočkat se bodu, kdy je to takhle super.
Pokoje nikdy nebyly o "bydlících nápadech českých studentů designu"
OdpovědětVymazatPokoje jsou přehlídka mladého umění a samotný název akce je spojený s tím, že každému ateliéru se dá jeden pokoj, který mohou přetvořit dle svého uvážení, ale nikdy to nebylo o tom, že by to byla přehlídka nápadů o tom, jak si zlepšit bydlení
Honza | Pokoje
Ano, nejsou a nebyly, ale to nic nemění na tom, že i tak jsme si tam jako návštěvníci tyhle nápady najít mohli a to co šlo dřív, nešlo letos. Tak se, Honzo, tolik nerozčiluj a dík za koment. Ten, kdo náhodou tápal, o čem pokoje jsou, má díky tobě jasno.
VymazatNěkteré pokoje byly myslím vážně povedené, ale nemohla jsem se ubránit myšlence, že většinou to studenti pojali vážně dost destruktivně.
OdpovědětVymazatTak to naprosto souhlasím.) Mladá frustrovaná generace...
Vymazat