Prognostika a přestavba našich osobností

Asi nejsem jediná, kdo si při prezidentské debatě v České televizi uvědomil, jak velký potenciál Miloš Zeman kdysi měl. I v době, kdy je v podstatě na pokraji svých sil, pořád dokáže zaujmout a říct věci, které člověka přimějí k zamyšlení i k úsměvu. Pořád má své charisma. To všechno vedlo k tomu, že jsem si poprvé přečetla jeho slavný článek v Technickém magazínu "Prognostika a přestavba". Chtěla jsem nahlédnout do doby, kdy byly jeho záměry čisté a myšlenky velké. Nezklamala jsem se. Objevila jsem v nich totiž pravdu o dnešní společnosti. 

Miloš Zeman se v srpnu 1989 vyjadřuje k článku, ve kterém kritizuje socialistickou ekonomiku. Měl se omluvit, aby si udržel práci, místo toho ve faktech i vizích zašel ještě o něco dál. O práci na podzim přišel, o pár měsíců později se stal politikem demokratického Československa.

Zeman v tehdejším textu poprvé veřejně vyjádřil důvody, proč se Československo v oblasti ekonomiky, vzdělávání, životního prostředí a dalších témat řadí k nejzaostalejším zemím v Evropě. Klíčová rozhodnutí dělali nekvalifikovaní lidé, vizí byla jedna jasně daná budoucnost postavená na špatných základech a ve společnosti chyběla zdravá zpětná vazba. 

Řešení viděl v obnovení vlastní zodpovědnosti, pocitu občanství a sebevědomí vybrat tu nejlepší možnou variantu budoucího vývoje. Slovy Miloše Zemana: "Jakákoli vize potřebuje k životu trvalou konfrontaci s alternativními vizemi, aby se mohla vyvíjet, korigovat a prohlubovat." To je podle mě naprosto obecná pravda, která se dá vztáhnout na jakoukoliv životní oblast, která je pro vás aktuálně důležitá. 

A teď přijde věta, která mě v celém textu, s ohledem na současné události, zaujala nejvíc. Znovuzvolený prezident před devětadvaceti lety vytušil, že možnou katastrofu přibližuje jedna klíčová přímá úměra: "Umění odejít, jako součást politické kultury, je tím nižší, čím nižší je tato kultura". To, že to sám včas neudělal, je tak zrcadlem naší společnosti. Máme se relativně dobře, fyzicky nestrádáme, vybírat můžeme z nepřeberných možností a můžeme se tedy rozmanitě věnovat kultivaci naší osobnosti. Místo toho ale chceme co nejvíc věcí, peněz a zážitků s co nejmenší námahou, bažíme po vzrušení, jsme líní a pokud máme v něčem opravdu jasno, tak v tom, že naše blažené pocity jsou tím hlavním, co hýbe světem. 

Moderní kandidát v cool ilustraci od Tomski&Polanski

Takovým hezkým příkladem člověka se zdravým přístupem k životu, který krásu světa vidí ve smysluplné práci, umění a rozvoji sebe i blízkých, je Jiří Drahoš. I když si to hodně lidí včetně jeho voličů nemyslí, i on má své charizma. Po celou kampaň ale bohužel zůstalo skryto. Proč? Protože nebyl sám sebou. Snažil se soupeřit v oblasti, ve které nemá zkušenost, nikdo ale netvrdí, že to bylo potřeba.  Prezident nemusí být nutně politik. Tím se může stát. Musí být ale osobnost. A tou Jiří Drahoš je. 

Tímhle textem chci uklidnit rozhořčenost, která na mě vyskakuje ze všech online kanálů, kde jsem přihlášená. Spíš než do smutku nad výsledkem voleb se ponořte do úvah nad vlastním vnímáním světa. Protože i když jste volili jinak, jste součástí společnosti, která si za prezidenta vybrala člověka, co neuměl včas odejít, i když kdysi věděl, proč je tahle schopnost potřeba. Porovnávejte alternativy, hledejte pravou podstatu věcí a zkuste žít tak, abyste v budoucnu nemuseli popírat sami sebe. Já to zkusím taky.