Mám takovou zvláštní slabost pro panelákové chodby, které si z dětství pamatuju jako malé ostrůvky s malebnými koutky. Líbily se mi geometrické stojany na kytky, zavěšené obrázky i skříně napěchované věcmi, co už se nevešly do 2+1. Milovala jsem taky klepadla, kde se čas od času nacházely odložené koberce, poličky a další super věci, ze kterých se dala dělat úžasná doupátka. Historie se opakuje s mojí Domi. Dnešní odpoledne jsme strávily natíráním starého stolku odloženého na staveništi, jehož desku jsme proměnily ve zlato-bílou nástěnku osázenou lesklými dekoracemi. Každé dítě, které šlo kolem, se chtělo přidat. Škoda, že měly tak přísné rodiče.) Klidně bych z toho udělala sídlištní kroužek:))
 |
Jednorožec je ze Zootu, obrázky z výletu do Londýna a barvy i spreje máme od Primalexu.  Po návratu domů se nástěnka vrátila ke své původní funkci a ladem jsme nenechaly ani přírodní dekorace.  |
Já tedy nemůžu říct, že by mi panelákové chodby připadaly nějak malebné,alespoň ne ty, které jsem navštívila nebo ta, kterou jsme měli v paneláku, kde jsem bydlela. Asi záleží na sestavě lidí, kteří tam bydlí.V našem vchodě,když jste tam vkročili,vás nejdřív praštil přes nos puch z "úklidové" místnosti, kde plesnivěly hadry a košťata a touchla špinavá výlevka. Uklízely jsme se sousedkou jen dvě z 10 partají, všude se válely chuchvalce psích chlupů,písku a nevím čeho ještě. Jsem ráda, že už tam nebydlíme a je mi líto lidí, kteří tam bydlí a chtěli by to mít pěkné a nemůžou, kvůli některým čuňatům. Vše je jen o lidech a bohužel je pořád ještě hodně těch,pro které to,co je za dveřmi jejich bytu, neexistuje.
OdpovědětVymazatHezké dny přeji.
Irena