Kočky v mém životě

Znamenají hodně. Vyrůstala jsem s nimi o prázdninách u babičky. Brala jsem si je na půdu, kde jsem měla pokojíček zařízený tak, jak by to v Praze nešlo. S dřevěnými trámy a horou rekvizit z různých generací. Koťata se mnou usínala pod tlustou duchnou. Nejlepší to bylo kolem oběda, kdy sem skrz střešní okno pronikaly sluneční paprsky. Stejnou idylku jsem aspoň zčásti chtěla zažívat i doma a tak jsem asi ve třetí třídě uprosila mámu, aby mi dovolila kočku z útulku. Zrzavou a divokou. Utekla nám oknem. A pak přišla Inés. Nádherná černá kočka, kterou mám vytetovanou na břiše. Už pár let tu s námi není, ale pár dní se nám po bytě prochází její kopie. Mia. A s ní Zelenoočko, parťák z farmy, kde se oba narodili. 

Důležitou roli v mém životě má i kočka od Jaroslava Ježka z 60. let.

Mia

Mia & Zelenoočko

Příchod koťat mě přiměl vyštrachat knížku Garajaka, kterou mi četla babička, když jsem byla malá.

Kočky jsou součást mě. Když je mám u sebe, jsem šťastná. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché a až naberu síly, převyprávím vám, jak probíhaly.

Naked or origami?

Co bydlíme v novém, sršíme nápady, jak to doma vylepšit. A přitom moc neutratit. Život na Vinohradech není nejlevnější.) Obzvlášť když je tady tolik lákadel. Jen v nejbližším okolí máme asi patery výtvarné potřeby, trojí Nilu (ok, na tu dětskou už je Domi naštěstí velká:) a několik hispter kaváren, které jsou s těmi všemi nápisy, světýlky a ilustracemi tak útulné, že okamžitě dostáváte chuť v nich aspoň na chvilku spočinout. Naštěstí máme zahradu, která je zadarmo a ještě útulnější, protože... je přímo pod oknem.) Tady si hrajeme, jíme a taky fotíme naše DIY nápady. Tím posledním je váza z přesnídávky oblečená do origami skládanky. Která varianta se vám líbí víc - skleněná nebo papírová?

Zelený obal za pomoci další skleničky od přesnídávky (nej je jablečná od čtyř měsíců, na té ujíždíme obě dvě:)) plánuju proměnit ve stojánek na tužky, který vám vyfotím příště. 

A k návodu - my jsme koupily předpřipravené skládačky v rossmannovi, ale tutoriál na tu růžovou je třeba tady. 

Když Andrew kreslí Andyho

Nebudu vám lhát, vybírala jsem podle titulky. Andy Warhol mě nikdy extra nezajímal, registrovala jsem ho jako týpka, co poflakování povýšil na životní styl a místo, aby poctivě kreslil, jen upravoval fotky. Ilustrátor Andrew Rae kreslit umí (neříkám, že Andy neuměl, jen to po opuštění školy moc nedělal) a to tak, že parádně. Takže jsem v knihovně sáhla po knížce, které dal vizuální tvář. Shodou okolností je o Andym. 

Po přečtení se na Američana se slovenskými kořeny dívám trochu jinak. Dojala mě jeho introvertní duše a věčný rozkol mezi hloubkou a povrchem. V jednom kuse se střídal na obou pólech a trpěl. A mezitím něco zajímavého vymyslel. Titulky jeho časopisu Interview byly v podstatě předzvěstí dnešních Face appek, masivní ztvárnění každodennosti fascinuje dodnes a když v 70. letech začal v rozhovorech konečně mluvit (nahlas), redaktorka Pat Hackett z něj vymámila pár zajímavých myšlenek. Mně se nejvíc líbí jeho popis osobního prostoru: Introverti ho zabírají méně, něž kolik potřebuje jejich vlastní tělo. Společenští lidé ho zabírají nejvíc. Sám Andy měl dilema: Byl stydlivý, ale přesto zabíral prostoru hodně. 

Slavná stříbrná továrna

Díky knížce pochopíte, jak umělec přemýšlel, jak absurdně zacházel se svými milióny (když měl v jednom domě tolik nepořádku, že se tam nedalo hnout, prostě ho opustil a koupil si jiný) a nechybí ani peprné drby o hvězdách 60. let. 

K půjčení v městské knihovně, k pořízení online.  

Bez čeho se doma neobejde designér Petr Bakoš?

Je to kvalitní zvuk dobré hudby, milí přátelé. V jeho vinohradském bytě se line z reporoduktorů Pioneer cs-s510, což je prověřená klasika. Rozhovor s Petrem čtětě na webu Mariannebydleni.cz a já vám zatím na nedělní poslech nasdílím snový hit od francouzského DJe Worakla, na kterém aktuálně frčím. Doma, v práci, o víkendech i všedních dnech. Dejte vědět, jak se vám líbí.)

Worakls hraje 21. září v Roxy