Přesně to se mi stalo, když jsem si přivezla z východních Čech dvě koťata a k tomu svojí sestře hlídala psa. Kočičky byly roztomilé, ale lehce zanedbané a s kožichem plným blech. To jsme ale zjistili až za nějakou dobu, takže bylo potřeba vydezinfikovat celý byt a všechno vyprat. Což vzhledem k faktu, že ještě nemáme pračku, bylo celkem náročné. Neustále jsem běhala sem a tam - z domu do veřejné prádelny v Korunní, protože to bylo na několik várek. Do toho Domi hlídala zvířata v mini chodbičce, aby mi neběhali tam, kde uklízím a mezitím jsme chodili venčit Bena a se vším osazenstvem vyrazili na veterinu na odblešení a spol. Na konci dne jsem hodinu v kuse brečela. Psychickým i fyzickým vyčerpáním.
No a jak to bylo dál? Takhle:)
Máme doma dvě nejkrásnější koťátka na světě a věci, u kterých bych dřív brbala, že se mi do nich nechce, nebo že mě otravují, dnes dělám s úsměvem, protože všechno je easy proti tomu hororovému dni, kdy jsem naši domácnost obrácenou vzhůru nohama dávala do pořádku. A navíc po týdnu s pejskem vím, jak klidný a bezstarostný život vedeme:))
Samozřejmě k těm zmiňovaným slzám přispěl i fakt, že za sebou máme stěhování, já jsem si naložila miliardu zakázek k normální práci, aby bylo na nábytek a k tomu jsem řešila všechny organizační věci na úřadech.
Ale teď už je to v pohodě a my si užíváme každodenní předení, hraní a pečování.
Takže můj závěr - máte-li pocit, že už prostě nemůžete dál, přidejte si dočasnou nálož navíc a pak si dopřejte pořádný relax. Bude to slast:)
