Stránky

Poštovné na fermLiving zdarma!

Jen do dnešní půlnoci, takže jestli si stejně jako já děláte zálusk na věci, které české e-shopy nemají, honem na jejich web

Cool recy boxy, 39 eur (cca litr)

Nejhezčí prostírání z bavlny, 19 eur (necelý pětikilo)

Lopatka na dort, 39 eur (necelá tisícovka)

Organický hadřík, ten teď dost žeru:)), 15 eur (382 Kč)


Bauhaus svícen, 79 eur (lehce přes 2000 korun)

Ilustrovaný talíř, 95 eur (2422 Kč)

A taky tam jsou překrááááásný vánoční ozdoby. Třeba ta labuť... a ten louskáček ve tvaru oříšku...áách... uvidíme, jak to dnes do půlnoci dopadne.)

Louskáček, 45 eur (cca 1150 Kč)

Adventní svíčka na odškrtávání místo klasickýho svícnu.), 19 eur (485 Kč)

Minimalistický ozdoby,  15 eur/3 kusy (15 eur (382 Kč)

Hvězdičky na zeď, 15 eur ((382 Kč)

DIY hračky pro kočky

Kdybych z nové Ikea kolekce Värmer měla vybrat nej design, byly by to trojbarevné káči. Je to myšlené spíš jako dekorace, mě ale hned napadlo, že z toho bude parádní hračka pro naše kočky. Aby do ní mohly zatnout své ostré drápky, omotala jsem část těla provázkem a přidala top hit - peříčka. Fajn je, že člověk nemusí být moc aktivní. Stačí káču roztočit a o zábavu je postaráno.








Mia asistovala už při výrobě, protože jako správná ženská je vždycky u všeho dění. Zelenoočko tou dobou běhal po zahradě a vrátil se až k hotovému. Nejdřív se s káčou řádně pomazlil a pak už začla nelítostná bitka. A proč se do výroby hraček pro kočky vůběc pouštím? Protože mi přijde, že většinou nejsou moc hezký. A když už se tady válí po podlaze, tak ať ji moc nehyzdí.) 

Dýně jinak. Místo děsu romantika.

Jako maminku jedináčka mě hrozně baví, když mám na starost víc než jedno dítě. Je to super zpestření. Oblíkání, stravování a pofňukávání je sice potřeba řešit víckrát, taky je to ale násobně větší zábava a radost. Obzvlášť, když je to jen na chvilku.) Takže v neděli večer se naše mikro rodina rozrostla o další holčičku, Domčinu spoluhráčku z fotbalu. Na svátek jsme vyrazily do Technického muzea, odkud jsme to vzaly přes Letnou domů se zastávkou na Kozím plácku, kde jsme zapluly do květinové pohádky s názvem Metamorphosis. Tam jsme pořídily super rare bílou dýni a její mini kámošky a po vzoru zdejší inspirace jsme je nařízly a naplnily tím, co jsme našly na zahradě. A takhle to dopadlo:












Dýně vypadají v zahradě samozřejmě nejlíp, jenže si je chceme užít i doma a tak jsme je s velkou opatrností přenesly na jídelní stůl. Ta bílá ideálně zapadla do misky od emamamisu, jedna z menších se zase pohodlně usadila v třešňovém mini talířku, který jsem pořídila právě v Technickém muzeu. Celé osazenstvo jsme vystavily v geniální věci od Henrika Preutze. Jeden z dvorních návrhářů Ikea pro svého chlebodárce vymyslel subtilní stojan, kam vložíte malé podnosy a cobydup máte skvělou mini vitrínu. I like it!





Jak mi prozradila kámoška Oli, která v Ikea pracuje, stojan je ze staré kolekce Sammanhang, z níž už kromě něj zbývá posledních pár kousků. Lucky me, že jsem je stihla:)

Myčka netřeba. Máme Dishy.

Když chce člověk bydlet na dobré adrese a má přitom průměrný pražský plat, musí dělat kompromisy. Ty naše se týkají hlavně prostoru. Necelých 40 metrů čtverečních pro dvě holky je tak-tak. A ať se na naši kuchyň dívám ze všech směrů a úhlů, myčka se sem prostě nevejde. A tak myju ručně. Necelý rok jsem tu měla nájemníka, po kterém tu zbyl odkapávač na nádobí z Ikey. Klasická černá konstrukce a pod ním tác. Bohužel byl spíš na okrasu, protože zachytil jen zlomek vody. Takže jsem měla neustále mokrou linku. A tak jsem hledala lepší řešení. Věřte, nevěřte, našla jsem jen jedno. Ale stojí za to. Odkapávač Dishy od švédského designéra Jense Fagera má geniální vaničku, která se dá odejmout, což celý mycí proces značně ulehčuje.

Na plochu vlevo se odkládají skleničky a misky, uprostřed jsou drážky na talíře a vpravo patří příbory. Celá konstrukce se dá vyndat a zbyde jen vanička.
Takhle to vypadá v praxi.
A takhle při mytí.
Myčku jsem používala posledních cca deset let, takže to teď bez ní byl docela nezvyk. Neobejdu se bez toho, aniž bych věci odmáčela, na což se právě skvěle hodí zmiňovaná vanička. Takže ji odejmu, dám do dřezu a nechám do ní stéct vodu, kterou pouštím, když potřebuju jen něco opláchnout pod horkou vodou - skleničky od vody, misky od ovoce, ovoce samotné a tak. Když je plná, shromažďuju v ní nádobí a když přijde čas (chuť většinou stávkuje.), tak ho vydrhnu hadříkem, případně kartáčkem. Pak to všechno přesunu do dřezu, misku omyju, spojím ji se zbytkem a opláchnuté věci nechávám odkapat. Linka je suchá, nádobí čisté a já naprosto spokojená:)

Konečně jsem se odhodlala pořídit hadřík z biobavlny místo houbičky. Přírodní materiál rychleji schne, takže se v něm tolik nedrží bakterie a dá se prát na 60 stupňů.
Nově jsem taky vyzkoušela tradiční marseillské mýdlo namísto jaru a nezklamalo mě. Stačí navlhčit hadřík, napěnit a mytí nádobí může začít.


Závěrečné shrnutí:

Jens Fager se snaží osekat podstatu věcí na minimum, aby na maximum splnily svou funkci. Odkapávač Dishy pro značku Rig Tig je dokonalým ztělesněním jeho filosofie. To, že navíc vypadá naprosto skvěle, je jen třešinka na dortu. Ale právě ta mi moc chutná. Čím víc hezkých věcí na kuchyňské lince, tím lépe. 

Vyhovuje mi i barevná škála (kromě šedé se dá koupit ještě křídově modrá, která by mi taky nevadila, jen tady všechno ladíme do šedo-bílo-růžové palety). A super je, že odkapávač skoro nic neváží, takže se s ním pohodlně manipuluje.  Lehký odolný plast se navíc jednoduše udržuje.

Dishy sice stojí zhruba třikrát tolik, než obyčejné odkapávače z řetězců, ale v tomhle případě (a že to tak není vždycky), cena naprosto odpovídá kvalitě. Je to přesně ten případ produktu, který je prostě radost používat. A že s ním jsem ve styku každý den.)

Dishy mám z obchodu Elarte.cz, se kterým jsem navázala čerstvou spolupráci. Baví mě, že za ním stojí lidé s opravdovým zájmem o skandinávský design, protože z výběru jejich kolekcí a popisků produktů je vidět, že vědí, o čem mluví. Skladem mají více než 5000 skvostů od severských značek jako je Menu, Eva Solo, Design House Stockholm, Kähler, Iittala, by Lassen a další. 

A protože se blíží Vánoce (vím, že u vás asi ještě ne, ale my jsme v pátek poslali do tisku prosincové číslo Marianne Bydlení:), začínám pošilhávat po scandi mini ozdobách. Nejvíc mě baví ty, co vypadají jako avantgardní šperk

Vyrobte si skleněnou džungli!

Znáte Pokojovky? Projekt tří šikovných slečen, Zu, Rozi a Anet je vlastně obchod, dílna i vydavatelství v jednom. Holky mají vlastní knížku, přes e-shop prodávají flóru vhodnou do bytu a ve vinohradském ateliéru pořádají workshopy. V listopadu si u nich můžete vyrobit vlastní terárko.

Když budete šikovní, dopadne to takhle hezky:)

V ceně 850 kč je 90 minutový kurz, skleněné terárium a rostlinky podle vlastního výběru včetně materiálu (hlína, kamínky a spol.)

Přihlašovat se můžete přímo přes web.

Marianne bydlení hledá posilu!

Nadšenou, výkonnou a s citem pro on-line svět. Poznáváte se? Tak čtěte, prosím, dál. Baví vás bydlení ze všech různých úhlů a kromě citu pro estetiku se vyznáte i v číslech? Fajn. Statistiky, hlavně ty z Google Analytics jsou pro online redaktorku, kterou v Marianne Bydlení právě teď hledáme, naprosto nezbytné. Are you still in? Super. Angličtina se taky šikne. 

Poznali jste, že je tahle látka ze Society6? Máte další bod. Povědomí o cool e-shopech je určitě bonus.

Co budete dělat: 

- Psát, editovat a publikovat články pro Mariannebydleni.cz.
- Připravovat ediční plán, úzce komunikovat s redakcí a inzertním oddělením.
- Pracovat s Google Analytics. 

Co je k tomu potřeba:

- Excelentní čeština
- Kreativní přístup
- Orientaci v oblasti interiérového designu

Proč se vám u nás bude líbit: 

- Za sebe můžu potvrdit, že vás to tady bude bavit. A to moc <3 
- Jsme tak trochu start-up v korporátu, což znamená stabilní zázemí, ale zároveň možnost se projevit. 
- Rozhodně tu nemusíte sedět každý den. Jde o full-time s možností externí spolupráce.
- Peníze jsou taky fajn. (Výhoda silné mezinárodní společosti). 

Stále in? Pak neváhejte a dejte dohromady to nejlepší, co jste v onlinu dělali, úhledně zabalte a pošlete naší šéfredaktorce na Karolina.hulova@mariannebydleni.cz.

Tři stěžejní události na Designbloku 2019.

Letos to byl docela fičák. Poprvé jsem si užila i doprovodné večírky, potkala dooost zajímavý lidi a přiznám se, že zážitky tentokrát předčily design. I ten mě ale samozřejmě zaujal. Takže tady je letošní koktejl toho, co mě na 21. ročníku Designbloku dostalo nejvíc. 

1. Design

Lucie Koldová pro Master&Master

Porcelánové hrnky na kafe zdobené výšivkou By Bro.

Stolky spojené jen provazem od Petry Šťastné, která je tvoří pod značkou Atepe

2. Workshop

Přihlásila jsem se na něj ryze z praktických důvodů, protože prostě potřebujeme nový věšák a žádný se mi nikde moc nelíbí. A byla jsem nad očekávání nadšená, protože se mi to a) povedlo podle návodu, aniž bych něco spletla.) b) naprosto skvěle jsem se odreagovala a dost brzo to plánuju zopakovat. 



Kouzelnou věc z šesti tyčí vymysleli kluci ze studia Hermann&Coufal.

3. Ohlasy na druhý díl Nordic Speciálu

I když na něj od léta dostávám moc příjemnou odezvu, ať už z on-line světa nebo od profíků z oboru, pohled na to, jak po něm živí lidé z masa a kostí přímo před mýma očima baží, je prostě k nezaplacení.) Letos jsme totiž a stánku Marianne Bydlení neměli hostesky, ale byli jsme tam přímo my z redakce. A já jsem fakt ráda, že jsme z naší kreativní laboratoře vyšli na světlo, protože jsem mohla bezprostředně sledovat reakce na to, co pro vás píšu. A to bylo moc fajn. 

Stavili jste se u nás?.)

Tak zase za rok.

Každý má svůj kýč. A kdo říká, že ne, ten má alespoň dva!

Kýč je v souladu se všeobecně rozšířenou definicí předmět s takřka nulovou uměleckou hodnotou, která ovšem umí spustit vodopády emocí. Láká líbivou barvou, personifikovaným tvarem nebo je prostě mega moc cute. Já bych za kýč klidně označila i videa s koťátkama. S mým kýčem to mám ale trochu jinak. Podle mě uměleckou hodnotu má, i když si to většina lidí nemyslí. A city k němu chovám velké. Ano, hádáte správně. Je to popelník s medvědem. Na nějakou dobu usnuly, ale když jsem na Zootu viděla tašku od Ani Geislerové, okamžitě znova vypluly na povrch.


Na webu Marianne Bydlení odkrývám příběh, který zčásti znáte, něco se ale dozvíte úplně poprvé. A když budete pokračovat dál, přečtete si, jaké kýče má doma zbytek naší redakce. 

A samozřejmě mě hrozně zajímá, jaký kýč chováte v srdci vy?:)

Back to school. První měsíc v nové škole.

No, nebylo to jednoduché. Domi opuštění staré školy dost obrečela, protože už je ve věku, kdy jsou kamarádky nejvíc. Ale naštěstí je společenská po tatínkovi a teď už má v nové třídě kamarádky nové. A nový je také její studijní koutek. Dneska jsem ji poprosila, ať si ho uklidí, ať ho můžu hezky nafotit.) A takhle to dopadlo.

Výklenek pod oknem má přesně 120 cm a stůl ze starého bytu o pět víc. Takže jsme objednaly tenhle nový z Beliani.cz.


Na zlatou nástěnku ze Stradivarius věšíme hlavně naše kreativní plány. Aktuálně se chytáme vyrábět hračky pro koťata.  

Ano, to je jedno z nich. Mia:) Ráda tráví čas na výklenku pod oknem, takže dohlíží, co ta Domča tvoří. 


Cool penály, barevný pravítka a skicák na kaligrafii. Aktuální hity no. 1:)

Shrnutí na závěr: Úkoly a učení se stále uskutečňují u jídelního stolu. U sebe Domi spíš tvoří to, co ji aktuálně baví. To je teď zmiňované krasopísmo a sem tam ještě dobíhá zábava se slizem. Upřímně mi nový koníček připadá o hodně lepší a to i finančně. Pořidíly jsme zatím brush pennějaké tužky, fixy a sešity, což je mnohem menší investice, než pravidelné dokupování lepidel, pěn na holení a spol. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

A co baví vaše desetileté děti?:)

Jak se bydlí v Milánu

Když jsem tuhle pastelovou storku viděla na blogu Westwing, hned mě napadlo, že přesně takhle jsem si představovala své bydlení, když jsem byla malá. Kdo tu žije? Italská herečka Queralt Badalamenti, která z garsonky o rozloze pouhých 28 metrů čtverečních za pomoci kamaráda architekta vykouzlila bydlení snů každé teenage girl. 

Zdroj Mariannebydleni.cz/foto: Westwing

Velkou výhodou mikro bytu je velká terasa orientovaná na jihovýchod, takže je ráno a v poledne zalitý sluncem. Jižanská kráska si pohrála s pasteli, které září na bílém základu. 

Za skleněnou zástěnou (Queralt se inspirovala nápadem na Pinterestu) se rýsuje postel.

Další fotky a celý italský příběh najdete na webu Mariannebydleni.cz.

Jaký by byl život v digitální hře? Soutěž o 2 lístky na představení do Archy!

Shared Cities: Creative Momentum

Sharing is caring. Sdílením chráníme přírodu, podporujeme mezilidské vztahy a šetříme svoje těžce vydělané výplaty. Ve městech jde o čím rozšířenější aktivitu. Půjčujeme si auta, kola i věci. Sdílíme veřejné prostory, dopravní prostředky i myšlenky. Právě na ně se soustředí projekt Shared Cities: Creative Momentum, do nějž se zapojilo 11 organizací z evropských měst. Patří mezi ně i Praha, která přispívá divadlením představením Virtual Ritual. Architekt, fotografka a youtuber v ní zkouší aplikovat princip digitálních her do skutečného města. Co všechno v něm můžeme zažít? To se dozvíte, když se 2. prosince přijdete podívat do Divadla Archa. A jeden z Vás to bude mít zadarmo.)

Režisér Jan Mocek umí zaplnit hlediště. 

Protagonisté hry: Youtuber Atlet, architekt Osamu Okamura a fotografka Adéla Vosičková

A jak vstupenky získat? Napište mi do komentářů, na čem jste naposledy byli v divadle a jak se Vám to líbilo. Autor nejzajímavější odpovědi má vstupenky v kapse:)

Těším se, že se tam s Vámi uvidím!