Dýně jinak. Místo děsu romantika.

Jako maminku jedináčka mě hrozně baví, když mám na starost víc než jedno dítě. Je to super zpestření. Oblíkání, stravování a pofňukávání je sice potřeba řešit víckrát, taky je to ale násobně větší zábava a radost. Obzvlášť, když je to jen na chvilku.) Takže v neděli večer se naše mikro rodina rozrostla o další holčičku, Domčinu spoluhráčku z fotbalu. Na svátek jsme vyrazily do Technického muzea, odkud jsme to vzaly přes Letnou domů se zastávkou na Kozím plácku, kde jsme zapluly do květinové pohádky s názvem Metamorphosis. Tam jsme pořídily super rare bílou dýni a její mini kámošky a po vzoru zdejší inspirace jsme je nařízly a naplnily tím, co jsme našly na zahradě. A takhle to dopadlo:

Dýně vypadají v zahradě samozřejmě nejlíp, jenže si je chceme užít i doma a tak jsme je s velkou opatrností přenesly na jídelní stůl. Ta bílá ideálně zapadla do misky od emamamisu, jedna z menších se zase pohodlně usadila v třešňovém mini talířku, který jsem pořídila právě v Technickém muzeu. Celé osazenstvo jsme vystavily v geniální věci od Henrika Preutze. Jeden z dvorních návrhářů Ikea pro svého chlebodárce vymyslel subtilní stojan, kam vložíte malé podnosy a cobydup máte skvělou mini vitrínu. I like it!

Jak mi prozradila kámoška Oli, která v Ikea pracuje, stojan je ze staré kolekce Sammanhang, z níž už kromě něj zbývá posledních pár kousků. Lucky me, že jsem je stihla:)