Když jsem svůj byt viděla poprvé, zamilovala jsem se. Ale ne slepě. Moc dobře jsem viděla, že stávající kuchyň se mi nelíbí. K její úpravě jsem se dokopala až po půl roce. Na výměnu nejsou finance a tak jsem řešila, jak změním aspoň barvu dvířek. Rozhodovala jsem se, jestli je natřít nebo polepit. U druhé varianty jsem se bála nejistého výsledku s omezenou trvanlivostí a tak vyhrálo natírání.
V nejbližší prodejně "Barvy, laky" jsem si koupila pěnový váleček, vaničku, plavenou křídu a brusný papír. Matnou barvu na dřevo jsme naštěstí měli v redakci.
Barvu jsem smíchala s křídou rozmíchanou s troškou vodou v poměru 3:1. Stačí to jen odhadnout, nemuí to být úplně přesně. Na zem jsem rozložila noviny a barvu nejdřív otestovala na desce, co patří ke kuchyni, ale nepoužívám ji. Natíráním válečkem šlo skoro samo, chtělo to ale hodně vrstev, abych zakryla původní tmavě hnědou.
Nový kabát dostala taky stará lednička, kterou jsem "olemovala" akrylovou barvou v odstínu baby růžová. Hezky totiž ladí s ledově modrou. Modř se opakuje také na ilustraci od Julie Szulc. Plakát jsem přilepila pomocí lepící gumy. Abych se tu cítila dobře a nestyděla se sem pozvat návštěvu, pohrála jsem si se sezením a s dekorací horní části linky. Hodně pomohly kožešiny, polštářky, dřevěné doplňky a květiny.
