Ve svých 36 letech jsem tohle jihočeské město navštívila úplně poprvé. Chtěla jsem se do něj podívat už dřív. Pár let zpět kvůli festivalu Tabook, to bylo v době, kdy byla Domi ještě ve školce a hodně jsme hltaly knížky od Baobabu. A pak nedávno díky knížce Kluk od Jiřího Solara ze 40. let, ve které popisuje život z pohledu kluka. Aby maminky pochopily, jak jejich synové odmala přemýšlí. Syna nemám, ale i tak mi to pomohlo. Pochopit muže.) Nebo aspoň trošku. Malý Jirka vyrůstal v Táboře a jeho historky se odehrávají kolem rybníku Jordán a dalších místních spotů. No ale ani to nebyl důvod, proč jsem jet. Rozhodla o tom místní ZOO. Hledaly jsme, kam vyrazit na výlet a táborská ZOO to vyhrála.
Posláním táborské ZOO je ochrana ohrožených druhů zvířat a řeknu vám, že zážitek z návštěvy je úplně jiný, než když jdete do Troji. Největší dojem na nás udělala elegantní puma Líla, která si chtěla hrát s naším mini Benem, a pak surikaty. Překvapilo nás, jak dvě z nich hlídkují na kameni a pak jsme se dozvěděly, že každý člen surikatí smečky má svoji roli. Někdo stráží, někdo se stará o mladé a většina loví. No a pak jsou tady charismatičtí vlci, majestátní lev, mega mega cute nosál a vtipné opičky malpy. Zoo je v podstatě na loukách a v lese, takže je to krásná procházka přírodou a všechna zvířata mají super výběh, který se ani nedá nazvat výběhem, prostě prostředí, kde je vidět, že se cítí dobře. Zoo řídí Evžen Korec, který na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval genetiku, má chovatelskou stanici s pejsky plemene cane corso a celkově je znát, že rozumí zvířeci mysli.
Ve městě jsme stihly jen Muzem čokolády, ale vlastně to celkem stačilo. Domi si vyrobila vlastní pralinky a pak jsme si vychutnaly luxusní hořkou čokoládu, co se táhla jako med. Mňam. Ještě teď ji cítím na jazyku.
