Druhá vlna pandemie přináší mnoho déjà vu. Kromě roušek, online vyučování a home officů k nim patří také výdejová okénka. Některá jsou natolik vymazlená, že jsem se rozhodla vzít cestou pro příští kafe foťák a zdokumentovat éru, která už se doufám potřetí nezopakuje.
Výdejová okénka
Designblok 2020
Po pěti letech na Výstavišti se 22. ročník Designbloku přesunul na Smíchov do impozantního prostoru kláštera svatého Gabriela. Budova postavená konecem 19. století podle pravidel beuronské školy (proto ta malebná symetrie a výrazně lemovaná okna) ve mně vyvolává hodně silné pocity. Kousek od ní jsme totiž s mojí Domi našly útočiště, když jsem po šesti letech odešla ze vztahu, kde už to nešlo dál.
Kolega tehdy bydlel v Grafické ulici a odjížděl na dva měsíce do Asie. Byt nám půjčil a já jsem získala čas vyřešit, co bude dál. Kolem kostela jsme každý den chodily na zastávku, odkud Domi dojížděla do školy na Praze 6. Pamatuju si, jak jsme si opakovaly vyjmenovaná slova a já jsem si říkala, k čemu ta stavba vlastně slouží. Jestli tam jsou byty, nebo to je jako hotel. A teď už vím.
Původnímu účelu, tedy výchově dívek ze zámožných rodin, klášter sloužil do roku 1919. Pak tady sídlily instituce České pošty, která budovu o sto let později po převzetí prodala za cca 350 miliónů korun realitce Cimex Invest. A ta ho pod názvem Gabriel Loci pronajímá filmařům, umělcům a letos také pořadatelům Designbloku.
V prostoru Designérie jste se mohli posadit a pohoupat na dřevěných "žebřících" od Honzy Plecháče a dát si kafe a něco na zub od EMA espresso bar. Mně strašně chutnal jejich šnek s mandlovou náplní. Tak moc, že ho chci zkusit upéct doma.
Z kombinace pilin z truhlárny a mycelia vzniká materiál, ze kterého studio LLEV vyrábí stolky, svícny a další doplňky (jeden je na desce stolu). Misky vznikají z papírové hmoty a přírodních ingrediencí. A z materiálu Organoid (mix lučního kvítí a dalších darů přírody a ekologické hmoty) dováženého z Rakouska navrhuje pracovní stanice. Mýdla jsou z glycerinu, pigmentu a vonných esencí. Jedno jsem si tam koupila.
Podzimní nákupy 2020
Nevím, čím to je, ale letos mám víc než kdy jindy chuť udělat si doma pořádné hygge. Možná proto, že loni jsme ještě nebyly zabydlené, vliv může mít i článek Jiřího Peňáse o Kodani (navždy si teď budu pamatovat, že ny je dánsky nový, hus dům, havn přístav a torv náměstí). V praxi to vypadá tak, že utrácím jako blázen. Za knížky, za svíčky, za svetry a spoustu dalších hřejivých potěšení. Beru to ale jako investici do radosti, která je aktuálně možná důležitější než kdy jindy. Většinu svého života jsem měla pocit, že musím objemout celý svět, teď se dostávám k tomu, že objemout musím hlavně sama sebe. A hygge nákupy mají náruč přímo obrovskou:)