Po pěti letech na Výstavišti se 22. ročník Designbloku přesunul na Smíchov do impozantního prostoru kláštera svatého Gabriela. Budova postavená konecem 19. století podle pravidel beuronské školy (proto ta malebná symetrie a výrazně lemovaná okna) ve mně vyvolává hodně silné pocity. Kousek od ní jsme totiž s mojí Domi našly útočiště, když jsem po šesti letech odešla ze vztahu, kde už to nešlo dál.
Kolega tehdy bydlel v Grafické ulici a odjížděl na dva měsíce do Asie. Byt nám půjčil a já jsem získala čas vyřešit, co bude dál. Kolem kostela jsme každý den chodily na zastávku, odkud Domi dojížděla do školy na Praze 6. Pamatuju si, jak jsme si opakovaly vyjmenovaná slova a já jsem si říkala, k čemu ta stavba vlastně slouží. Jestli tam jsou byty, nebo to je jako hotel. A teď už vím.
Původnímu účelu, tedy výchově dívek ze zámožných rodin, klášter sloužil do roku 1919. Pak tady sídlily instituce České pošty, která budovu o sto let později po převzetí prodala za cca 350 miliónů korun realitce Cimex Invest. A ta ho pod názvem Gabriel Loci pronajímá filmařům, umělcům a letos také pořadatelům Designbloku.
V prostoru Designérie jste se mohli posadit a pohoupat na dřevěných "žebřících" od Honzy Plecháče a dát si kafe a něco na zub od EMA espresso bar. Mně strašně chutnal jejich šnek s mandlovou náplní. Tak moc, že ho chci zkusit upéct doma.
Z kombinace pilin z truhlárny a mycelia vzniká materiál, ze kterého studio LLEV vyrábí stolky, svícny a další doplňky (jeden je na desce stolu). Misky vznikají z papírové hmoty a přírodních ingrediencí. A z materiálu Organoid (mix lučního kvítí a dalších darů přírody a ekologické hmoty) dováženého z Rakouska navrhuje pracovní stanice. Mýdla jsou z glycerinu, pigmentu a vonných esencí. Jedno jsem si tam koupila.
Žádné komentáře
Okomentovat
Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)