Když chcete žít jako vaši klienti, dopadne to špatně.

Opakovaně se přesvědčuju, že ty nejlepší věci jsou na doporučení. Ideálně osobní. Kolegyně v práci mi nadšeně vyprávěla, jak zašla se svým synem studujícím malbu na komentovanou výstavu Petr Brandl: Příběh bohéma ve Valdštejnské jízdárně. Projekt je zajímavý tím, že kromě ikonických děl přibližuje také život slavného barokního malíře, který neplatil alimenty a utíkal před zástupem věřitelů, protože, ač nadprůměrně placen za své jedinečné obrazy, chtěl žít jako šlechta, pro kterou je maloval. A na to ani jeho vysoké honoráře nestačily. Umřel chudý, nemocný a sám.

Malostranská.

Uposlechla jsem doporučení, že jestli jít, tak jedině na komentovanou prohlídku. Přes web galerie jsem tedy objednala lístek pro sebe (320 Kč) a teenagera (220 Kč) a dnes odpoledne jsme s Domi vyrazily.

Výhled přes okno Jízdarny na páva ve Valdštejnské zahradě. 

Na výstavu překvapivě dorazil také tenhle obří kocour v kočárku. Jeho majitel, postarší elegantně oděný pán, se chvilku dohadoval s pokladní, ať ho pustí dovnitř, ale neklaplo to. „Jednou bych povolila, a chodili by mi sem lidi se psama a kdoví s čím ještě,“ argumentovala. 

A ve 13:30 to vypuklo. Dostaly jsme nálepku na svetry, že patříme do skupiny, což se ukázalo jako naprosto zbytečné, protože vášnivý výklad Davida Beitla přilákal i náhodné „kolemjdoucí“, takže naše původně skromná skupinka se postupně rozrůstala o další řady. Tady jsou highlighty, které mě zaujaly nejvíc:

Obraz Kající Máří Magdaléna byl určen pro stropní výzdobu kostela, lidé se na něj tedy dívali zespoda, proto trochu mate svou perspektivou. Obzvlášť v oblasti prsou, jak nás pan průvodce upozornil:)

Kytice ve váze I a II vznikly společně s Janem Vojtěchem Angermayerem kolem roku 1720 na objednávku Františka Černína. Oblíbenou hrou barokní šlechty byla hádanka, kdo z autorů co namaloval. Můžu vám prozradit, že Brandl se postaral o ptactvo, kamenný podstavec a vázu. Ale květiny prý uměl taky, ujišťoval nás odborník:)

Jeden z nejslavnějších Brandlových obrazů - Simeon s Ježíškem, cca 1725, olej na plátně. Světec měl přislíbeno od Boha, že zemře, až spatří Spasitele. A dočkal se. Autor mistrovsky zachytil starcovo citové dojetí, k čemuž přispěla i speciální technika - do ještě čerstvé  barvy zasahoval prsty i nehty a vytvořil tak dojem rozechvělé tváře i „živých“ kudrlin.

Jiskra v oku divokého umělce lehce upadá (Brendl tento autoportrét maloval v době, kdy mu bylo kolem padesátky) a díla dosahují vrcholu - v této době namaloval Simeona s Ježíškem nebo Historii Josefa Egyptského. 

Z výstavy jsem si odnesla, že Brandl oplýval nesmírným talentem, ovládal hned několik malířských technik a zároveň se nebál experimentovat, ale měl celkem horkou hlavu a bohémský styl života. Formality ho nelákaly. Nedokončil jezuitské gymnázium na Malé Straně, když se učil řemeslo, hádal se s učiteli a vedl spory s malířským cechem. A jako manžel a otec nestál za nic. Neustále byl někde v čoudu a žena Helena (matka jeho syna Maxmiliána) ho celý život uháněla kvůli alimentům. Byl to společenský člověk s obrovským množstvím kontaktů, což mu umožňovalo studovat díla světových malířů a získávat prestižní zakázky. Chtěl žít na vysoké noze, ale nakonec skončil v dluzích (a ve vězení) a v 67 letech umírá v osamění v Kutné Hoře. S velkým talentem holt přichází velká zodpovědnost. A tu Petr Brandl poněkud postrádal.)

Kolegyně zmiňovala, že po výstavě určitě musíme zajít do skvělého bistra v galerii Kunsthalle a opět měla pravdu. Daly jsme si strašně dobrou kulajdu a poke bowl a probraly, jaké dojmy v nás Brandl zanechal:)

Už jste Brandla viděli? Pojmenovali jste si svou knihu v Kunsthalle? A pustili byste na výstavu kocoura v kočárku???:)